Ursulu K. Le Guin som chápal ako autorku, ktorá ako jedna z prvých spisovateliek vniesla do Science Finction a Fantasy literatúry svojrázny pohľad, ovplyvnený anarchizmom počnúc cez taoizmus, umiernený feminizmus až po gender pozitívne postoje či kritiku komercionalizácie Fantasy. Dôraz však vždy dávajúc predovšetkým na príbeh, ľudskú stránku na úkor konfliktu a násilia. Okrem jej samotných poviedok a románov ma zaujali jej predslovy a doslovy u niektorých publikácií, ktoré boli veľmi zaujímavé. Preto som veľmi uvítal tento počin vydavateľstva Gnóm! a so záujmom som si prečítal niektoré autorkine eseje v tejto publikácii. Škoda len, že sa týkali len fantasy a v prevažnej väčšine detskej a YA literatúry. Napriek tomu, bolo to veľmi zaujímavé čítanie, ktoré osvetľuje niektoré veci ohľadom jej fantasy tvorby. Autorka vie/vedela aj tieto teoretické témy veľmi dobre a zrozumiteľne podať. Pridanou hodnotou sú aj poznámky pod čiarou spoločne s bibliografickými odkazmi v závere na predmetnú literatúru, ktoré dokresľujú kontext, z ktorého autorka vychádzala. Čakám preto na nejaký ďalší podobný počin tohoto vydavateľstva. Svoju spokojnosť s touto útlou knižkou by som rád vyjadril citátom z jedného jej textu. Na margo dnešných fantasy bijákov autorka poznamenáva: cit (str.175): Dnes stačí švihnout kouzelným proutkem starodávné průmyslové magie a hle – váš drak je připraven. Jenže – je to skutečný drak, anebo padělek? Skuteční draci vás dovedou zničit a v té hromadě, kterou si nahamounili, ukrývají klenot zvaný moudrost. Falešní draci tohle nedovedou a nemají. Falešní draci se nikdy nedostanou ven z kina, zůstanou trčet v pokladně.

Kniha je to skvělá a autorka má moc zajímavé a sympatické názory. Jde poznat, že se prostě zabývá dětským čtenářem a fantasy a ví, co má čekat. Nicméně knize by vůbec neuškodilo mít více odborný nádech, protože to sice jsou eseje, ale víceméně je to vyprávěno jako příhody, zejména pak příhody kdy Le Guinová někde něco přednášela a někdo se na něco zeptal apod. Sice to je pak čtivější, ale postrádá to váhu a někdo by mohl říct, že autorka si nedokáže stát za svými názory, ale spíše opatrně kolem tématu našlapuje. Přitom kniha samotná by mohla být hezkým manifestem uznání opovrhovaného fantasy. Ale v tom se skrývá i největší slabina, kniha jasně nedefinuje, co se uznat má a co ne, autorka vyjmenovává co jí přijde dobré, co ne, ale nejde to nijak generalizovat. Navíc si často protiřečí, např. když popisuje nešvary fikční literatury, které jsou podle ní úplně nejvíc proti všemu, ale později tak nějak zapomíná, že tyhle nešvary má i její milovaný a protežovaný Tolkien, na kterého se dle mého názoru nedokáže dívat kriticky a staví ho jako modlu, kterou není třeba obhajovat a automaticky je to fantasy god (přitom mnoho jiných článků a literatury často o přiřazení Tolkienovy tvorby pod fantasy pochybuje). Ve výsledku se tak vracím kruhem zpět k začátku a myslím, že kdyby kniha byla odbornější, musela by být více promyšlená, jinak by některé názory mohly být velmi kontroverzní. Takže esejistická podoba "já si myslím tohle a vy si myslete co chcete" je vlastně docela progresivní a člověk s nadhledem se může jedině inspirovat a příjemně si počíst. Koho to nechytne, tak ať knihu odloží bez větší kritiky, protože tohle je skutečně na jedincích. Le Guinová zkrátka nepíše knihu na základě literární teorie, ale na základě moderního čtenářství dětí a mladistvých, což si myslím, že je dnes ten nejlepší způsob, jak literaturu pořádně pochopit. :)