Přečteno s velkým zájmem během několika hodin. Kniha se skládá ze tří hlavních částí. V první čtenáře seznamuje s historií Březníku a okolí, jeho osídlením a těžkými životními podmínkami. Ve druhé je vlastně obsažena celá knížečka Emílie Vrabcové - Z mého života na Březníku, ve kterých popisuje vlastní zážitky z poválečné doby. Ve třetí se zase dozvíme o těchto a okolních místech z pohledu ostrahy hranice a některých incidentů a událostí, včetně třeba i letecké havárie poblíž Blatného vrchu. Na konci jsou ještě dvě krátké kapitolky. Každá část, včetně oněch dvou krátkých na závěr, je od jiného autora a přinášejí jiný pohled a jiný druh informací na tento krasný kout Šumavy s jeho opravdu nádhernou scenérií s Luzným na obzoru. Pět hvězd.

K této útlé knížečce jsem se dostala až po přečtení knih od Karla Klostermanna (Ze světa lesních samot, atd.). Srovnala jsem si některá fakta a dozvěděla se i něco nového. Okolí Březníku je to ta nejšumavější Šumava,kterou ještě můžeme na vlastní oči vidět,krásná, divoká, tvrdá a neúplatná. Syrovost přírody je tu přímo hmatatelná, fascinující a pohlcující. Ideální místo pro přemýšlení, rozjímání a kochání se šumavskou přírodní scénérií a že ty pohledy stojí za to! Doporučuji. Lidé, kteří zde žili, museli s tímto krajem srůst. Museli ho mít jako krev v žilách, museli ho mít v srdci. Bez toho to nejde. Život se tu ale rovnal celoroční práci téměř bez odpočinku a ne vše bylo tak idelické jako v dnešní době. Dnes už tu na Březníku stojí jen jedno stavení. Jde o ikonickou myslivnu, která se objevuje na mnoha obrázcích a fotkách. Když ji někdě zcela náhodně spatřím, tak se mé myšlenky hned rozletí od oněch míst, já zjihnu a zasním se. Dýchne na mě Klostermann. Březník je také jedno z nejdeštivějších míst na Šumavě.