Zakomponování úryvků z autorových oblíbených knih je logickým vývojem příběhů o Rychlém Veverkovi - dosud se narážky objevovaly ve výtvarné složce, nyní jsou součástí textu (kterou lze ale klidně přeskakovat a "sjet" jen komiks - tak to děláme s tříletým synkem.) Mé starší děti s Rychlým Veverkou vlastně vyrůstají - první dva díly jsme kupovali cca před 6 lety - dneska je jim 10 a 12 a nad Tajemnou krabičkou si užívaly i to, že mají některé knihy přečtené. Ajvaz je nudil - nerozuměly tomu, ale i to je v pořádku. Až ho budou číst po letech, vzpomenou si, že už se s ním setkaly. Hodně jsme mluvili i o tom, že každý máme rád jiné pasáže z téže knihy... Celého Rychlého Veverku vnímám jako "tátovsko-synovskou" záležitost a jak roste malý František, tak se mění jeho potřeby a potřeby toho, co mu jeho táta chce předat - a to vše je vpleteno do komiksu.

Pro mě naprosté zjevení. Když se v textu mluví o tom, že některé knihy dokážou člověku změnit život - tak Rychlá veverka může být klidně jednou z nich. Za jejím tvůrcem cítím laskavost, pochopení, lásku k životu a hlavně ke knížkám, samozřejmě. Samá velká a zavádějící slova, ale po přečtení pochopíte....a já od včera... jsem fanda Rychlé veverky a Pavla Čecha zvlášť!