„... jsi zamilovanej do toho vztahu, do představy vztahu, do zamilovanosti, ne do ženy.“ „Někdy je představa lásky tak svůdná,“ řekl klidně. „Tebe nesvádí? Nemůžeš to pochopit? Nesmyslná, nerealizovatelná, a přesto svůdná.“ Ano, je to přitažené za vlasy, trochu překombinované a občas nechutné. Jinými slovy klasická výborně napsaná skvělá bizarní urbanovština. Hlavní hrdina je opět rozervaný nevyrovnaný možná i lehce úchylný zhýralec a romantik a panoptikum vedlejších postav mu skvěle sekunduje. Atmosféra dekadentně ponurá, podzimní nevlídno úplně zebe za krkem. Ačkoli detektivky nejsou můj žánr, tak tohle můžu. Jen mě tentokrát trochu překvapil ten skoro až prosluněný závěr. Téměř „... a žili spolu šťastně až do smrti“. Ale pro změnu proč ne? Když to není sladce ulepené, tak trocha optimismu na závěr nikdy neškodí. :o) Takže resumé: Kdo má styl Miloše Urbana rád, bude se mu líbit i tohle, a kdo se s ním míjí, ať se do toho ani nepouští. Je zbytečné, aby se při čtení trápil a knížku, kterou já hodnotím plným počtem, pak znectil jednou hvězdou a zklamaným komentářem.

„Všechny ty zastávky po kraji sopek a snů.“ Citát z knihy Na další knihu MU jsem se hodně těšil. Obálka z tlemícím se košem byla lákavá, jenže. Uvěřitelnost příběhu, jakkoliv psaného v nadsázce, je rychle pohřbena dominantním pisálkem s geniální kolegyní a naprosto tupou a málo činnou policií. Četl jsem od něj prakticky všechno, takže se úlety daly očekávat. Navíc, nevím jestli to byla ironie, humor nebo zkouší znalosti čtenáře, ale u některých pasáží jsem si říkal: „Si děláš p...l, ne? Příklad: „...po fotbalovém hřišti pobíhali hráči Realu Madrid v černých a Tottenham Hotspurs v bílých dresech.“ Nebylo to ale tak špatné (z hlediska místního rybníka) a provokatér Urban už se jistě raduje nad každým dloubnutím ohledně jeho nové knihy. Přečtu si (snad) i tu následující.