Knížka je hodně zajímavá. Je logické, že japonský způsob života více nahrává minimalismu už od dávných dob i vzhledem k velikostem jejich domů a bytů. Pro nás to může být spíš inspirace a zřejmě jen málo kdo u nás dokáže žít stejným způsobem jako autor. Netoužím omezit své věci na úplné minimum, ale už dlouho se pokouším postupně alespoň snižovat jejich množství, i když to u nás není tak úplně snadné (jak píše autor, za jeden den prodal veškerou svou elektroniku, za další oblečení atd.). Problém je, že můj partner je pravým opakem, nic nevyhodí a neustále přináší další a další věci. Ale na tom je založena i dnešní ekonomika, lidé nakupují čím dál víc a zbytečně tak přibývá odpadu. Na knize víc hodnotím její psychologickou stránku, ta je moc hezky probrána a není to jen o vyhazování věcí.

nemusíte sa báť, nie je to návod na prežitie, ani návod na použitie sveta. sú to len vyznania človeka, ktorý v istom momente pochopil, že oveľa dôležitejšie ako veci sú vzťahy a zážitky. a tým, že sa zbavil tony nepotrebností, získal priestor na to, čo je v živote naozaj dôležité. takže to nie je nič pre minimalistov amerického typu, ktorí potrebujú minimálne šesť hambáčov, aby sa najedli alebo minimalistov slovenského typu, ktorí musia mať minimálne to, čo sused, aby sa necítili menejcenní... výborné čítanie na rozmýšľanie. a v ideálnom prípade aj na prehodnotenie svojich postojov a stereotypov.