Prostě a jednoduše seřazená fakta spolu s kritickými komentáři autora mi přinesla dost "nepříjemné" čtení v tom smyslu, že mě to nadzvedlo ze židle. Obávám se, že poměrně obsáhlá skupina cílových čtenářů - liberálních politiků tuto knihu ani nezaregistruje, o nějaké povinné četbě pro ně skutečně nemůže být řeči. Tak co s touto velmi nepříjemnou pravdou?

Máme několik osobních přátel ve Francii i Velké Británii a poměrně pravidelně do těchto zemí i do Německa cestujeme. Změny, které se v této části Evropy v posledních letech odehrály, jsou pro nás pokaždé šokující. A snad nejvíce obavy (nechci psát přímo strach) místních lidí otevřeně o tom s kýmkoli mluvit, a to především v Německu. Je pro nás až nepochopitelné, jak v západní Evropě, která pro nás vždy byla symbolem svobody a otevřenosti, funguje cenzura. Tzv. svobodný tisk už dávno svobodný není, novináři nejsou schopni, nemohou nebo nechtějí psát o skutečné, téměř katastrofální situaci týkající se migrace. Běžní občané jsou znechuceni, ničemu a nikomu nevěří a to hlavní, co je na nich patrné, je pocit naprosté bezmoci. A o tom, jaká je pravda o tragické situaci západoevropských států, kdo ji zavinil a kdo ji zatvrzele nechce přiznat a začít konečně (už dávno po dvanácté) řešit, zcela otevřeně Douglas Murray píše. Je to smutné a depresívní čtení, plné konkrétních čísel a demografických a sociologických důkazů. Je to čtení o tom, jak politikům v západních zemích, v Německu, Francii, Velké Británii a především v Bruselu vůbec nejde o to, aby Evropa zůstala Evropou a patřila i v blízké budoucnosti Evropanům. Jak ti, kteří jsou odpovědni za aktuální situaci, stále před ní zavírají oči a myslí jen a jen na svá pohodlná a teplá místa, která už dávno měli opustit. Je to o bezvýchodné situaci, o pseudohumanismu v neprospěch vlastní civilizace, o hlouposti a zaslepenosti dobrovolnických humanitárních organizací i byznysu, který kolem nich vznikl...Je to o tom, jak naši křesťanskou civilizaci doslova válcuje islám, který už brzy v těchto zemích bude mít většinu...Ani si to neumím a vlastně nechci představit. Kdo o tomto náboženství zná skutečnou pravdu, musí se zděsit. Murray s uznáním uvádí i vytrvalý postoj států Visegrádské čtyřky a pokouší se analyzovat rozdíly v myšlení občanů středoevropských a západoevropských států. Rozkrývá pravou příčinu neustálého napadání těch, kdo odmítají povinné kvóty imigrantů a obhajuje jejich postoje. Vysvětluje, proč je jejich odpůrci cíleně označují jako rasisty a "nebezpečné nacionalisty". Národní cítění je totiž údajně přežitek. Evropské vlády se v posledních letech úzkostlivě vyhýbají i sebemenší kritice muslimů, zatímco tvrdě pronásledují ty, kdo se opovažují říkat pravdu. Po přečtení této knihy jsem hrdá na to, že pocházím ze střední Evropy a že zde mohu žít. Jeden můj francouzský kamarád se tady usadil, založil rodinu a dává nepokrytě najevo, jak je tu spokojený a šťastný. "Tohle už ve Francii nikdo nezažívá," říká. A já dodávám - a už asi ani bohužel nezažije. Tato kniha je nesmírně potřebná, je pravdivá, aktuální a díky doslovu Alexandra Tomského, který ji skvěle přeložil, doplněna událostmi, které se odehrály po jejím vydání v loňském roce. Bohužel si ji asi nebudou chtít přečíst ti, jimž je především určena - politici. Ale asi by bylo úspěchem, kdyby si ji přečetli i ti, kdo se naivně domnívají, že bychom my, Evropané, měli zachraňovat celý svět. Dávám plný počet a velmi, velmi doporučuji.