V rámci rozsáhlé tvorby C. G. Junga je třísvazkové „Mysterium Coniunctionis“ nejzávažnějším a stěžejním dílem jeho pozdních let. Alchymická tradice Jungovi umožnila sdružit prožitky a vhledy, které získal přímým osobním „sestupem do nevědomí“, s objektivně existujícím paralelním materiálem. Umožnila mu také spojit své poznání s historickými kořeny evropského duchovního vývoje. "Ačkoli je psychologie nevědomých psychických procesů mladá, podařilo se jí zjistit určité skutečnosti, které jsou narůstající měrou obecně akceptovány. Patří mezi ně protikladnost struktury, kterou má psyché společnou se všemi ostatními přirozenými procesy. To jsou energetické fenomény, které vždy vzcházejí z méně pravděpodobného stavu napětí protikladů. Tato formulace má obzvláštní význam pro psychologii, totiž v tom smyslu, že vědomí se obvykle zdráhá nahlédnout či připustit protikladnost svého vlastního pozadí, přestože právě z ní čerpá svou energii. K této struktuře se psychologie takříkajíc teprve sotva dotápala, a tu vychází najevo, že alchymická filosofie přírody učinila jedním ze svých hlavních předmětů mimo jiné právě protiklady a jejich sjednocení. Ve svých výkladech však užívá symbolické terminologie, která zhusta připomíná řeč našich snů, jež se často zabývají problémy protikladnosti. Vědomí se snaží o jednoznačnost a požaduje jasná rozhodnutí, ale neustále se musí osvobozovat od opačných argumentů a tendencí. Zejména inkompatibilní obsahy přitom buď zůstávají zcela v nevědomí, nebo je lidé přehlížejí, ať už ze zvyku, nebo vysloveně účelově. Čím spíše se to děje, tím více zůstává opačná pozice v nevědomí. Alchymisté až na mizivé výjimky nevěděli, že vynášejí na povrch psychické struktury, neboť se domnívali, že vysvětlují látkové proměny. Díky tomu jim žádné psychologické ohledy či citlivost nebránily v odhalování pochodů jejich psyché, jež se dějí v pozadí a za něž by se člověk vědomě styděl. Této okolnosti vděčí alchymie za to, že má tak velký význam zejména pro psychologa..." (C. G. Jung)