Po veverce Barborce jsme si už 2x přečetli i o mlsném ježkovi Toníkovi, který chtěl jíst jenom jahody. Jenže ty nejsou vždycky k mání a ježek by si měl před tím, než ulehne k zimnímu spánku, udělat tukové zásoby. … Dcera opět nezklamala. Navrhla, že si mohl jahody nasbírat do zásoby, aby je měl i v době, kdy už nerostou. Popřemýšlely jsme pak společně nad tím, jak by je mohl uchovat, aby mu vydržely. … Líbí se mi, jak je kreativní, nějaké poučení „ať vezme čert“:-) … Krásné ilustrace má na svědomí sama autorka A. Reitmeyerová. Kromě příběhu je obsažena v knize naučná část, která poskytuje spoustu zajímavých informací o ježcích. Zaujalo mě, že dokáže ujít za den až 2 kilometry. Dcera už ví, že by za 1 den zvládl dojít od nás na jedno hřiště, kam ráda chodí:-)

Mlsný ježek Toník se v naší knihovně skoro neohřeje, tak když nám tu teď v karanténě zůstal, konečně jsem si ho mohla prohlédnout. Ilustrace povedené, spousta zajímavostí o ježcích na předsádkách knihy, skvělé. Jenže kdybych byla dítko, asi si nejvíc zapamatuju a s ježkem spojuju právě ty jahody, což by určitě neměl být cíl téhle knížky. Tohle ovšem malí čtenáři jistě neřeší. Mě osobně nejvíc zaujala informace o délce výskytu ježčího pokolení na naší zemi. A pokud se dá věřit wikipedii (?), ježci jsou tady s námi ještě mnohem déle!