Výbor z milostné poezie z let 1965–2000 si uspořádal sám autor. Jde o již druhý Šrutův autorský výbor z milostné poezie, a jistě to není náhoda. Pavel Šrut jako málokdo z českých básníků své generace prožil a ve svých verších i písňových textech ztvárnil lásku mezi mužem a ženou nejen jako to nejdůležitější v lidském životě, ale též jako osudový, existenciální rozměr lidského bytí vůbec. Láska prochází všemi básnickými sbírkami, které Šrut napsal, ve výboru máme tedy možnost sledovat, jak se její uchopení ve verších v průběhu desetiletí proměňovalo. Šrutův neobyčejně bohatý a jemný básnický jazyk, často pracující se slovními hříčkami, narážkami a aluzemi, rozehrává ty nejjemnější detaily, od duševních hnutí po doteky erotické. Bez nadsázky lze říci, že právě zde se Šrut projevuje jako skutečný básnický mistr. Závěr svazku tvoří několik stran veršů zcela nových, dosud nepublikovaných, se kterými se čtenáři v této knize mohou seznámit poprvé.