První den mého života je příběh laskavý i dojemný, příběh, který přináší zamyšlení nad životem, který nikdy není jen těžký a nesnesitelný, stejně jako není jen krásný a radostný. Čtyři lidé rozdílní věkem, povoláním a rodinným zázemím jsou z různých důvodů tak nešťastní, že se odhodlají spáchat sebevraždu. V ten okamžik se setkají se záhadným člověkem, který jim nabídne sedm dní navíc, během kterých se rozhodnou, zda skutečně chtějí zemřít nebo se vrátí do okamžiku před sebevraždou a zvolí si život. A tak se tito původně neznámí lidé dávají dohromady a společně prožijí sedm velmi zvláštních dní. Tajemný člověk, který jim dává tuto šanci, je zavede do jejich minulosti, současnosti a nechá je nahlédnout i do případné budoucnosti. Díky němu si uvědomí spoustu věcí o svém životě... O tom, zda se jejich poslední den života změní v první den života nového, je tato kniha. Jak se každý z nich rozhodne, najdou sílu, vůli a chuť znovu žít? Kniha přináší zajímavý a nápaditý příběh, který určitě stojí za přečtení.

Tato kniha byla zvláštní a filmová - po přečtení mi je tak, jako po dokoukání posledního dílu dobrého seriálu. Během čtení se mi navíc často vnucovaly vzpomínky na kdysi sledovanou sérii Mrtví jako já, zvláště když na scénu vstoupila policistka Aretha (ale to je jen můj soukromý vjem, obojí se srovnávat nedá). Román je z těch s nepředvídatelným dějem, je tu současnost i nadpřirozeno - a v tom jsem se až trochu ztrácela (teď jsou vidět, teď ne...), a také se vyplatilo číst pečlivě a nespěchat. Autor to umí se vztahy, jak už ukázal v Naprostých cizincích a tady je to také skvěle vygradovaná přehlídka lidských osudů, rozhodnutí i selhání. Konec byl působivý, jímavý.