Kniha je rozdělena na dvě části – první jsou rozhovory a články, druhá část jsou samotné komiksy, ty jsou pak navíc ještě děleny do tří témat. Těmito tématy jsou: "Gender: Redefined", "Princezny: Šťastně až na věky?" a "Žena 2.0: Existuje nová verze ženství?". Ne, nebudu tvrdit, že se mi všechny komiksy líbily. Někde mě zarazil styl, který mi přišel jednoduchý, někdy jsem nevěděl, co chtěla autorka říct. Ale Rozhodně bych si tu našel autorky, které bych rád sledoval dál, ať už je to Lenka Šimečková, Štěpánka Jislová nebo Daria Bolšich, jejíž pojetí a styl mě velmi zaujaly. Přesto mě nejvíce dostaly spíše textové části, kde se autorky zajímavě prezentují a kde Tomáš Prokůpek prezentuje, jak málo autorek jsme v historii v komiksu měli, což ale nic nemění na tom, že jejich dílo zanechalo stopu. Snad kniha "Komiksodějky" pomůže i dalším autorkám, aby se v komiksu uchytily a my od nich dostávali více a více zajímavých děl.

To, co jsem o knize chtěla říct už vystihl komentář martinstefko. I mně se některé komiksy zdály příliš “jednoduché” či krátké. Taky jsem kolikrát nevěděla, jestli jsem daný komiks úplně pochopila. A upřímně jsem pasáže s rozhovory a články spíše prolítla, než abych se jim naplno věnovala. Ke komiksu se dostávám zřídka a asi to nebude žánr pro mě. Každopádně tato kniha je velmi důležitá pro další autorky komiksů a umělkyně, pro čtenáře komiksů i nečtenáře, aby pomohla dalším ženským autorkám na jejich cestě.