Absolutně skvělé! Napínavé a uvěřitelné. Příběh je vyprávěn z pohledu matky a dcery, prolíná se v něm minulost a přítomnost, všechny postavy v knize jsou dokonale vykresleny, kniha je plná pocitů a emocí, lásky, touhy, závisti, lží, zrady, uvědomíte si, jak křehká a zranitelná je patnáctiletá dívka (ale nejen ona) a jak kruté a plné nenávisti mohou být její spolužačky (a zase nejen ony). Knihu jsem četla jedním dechem, až do poslední chvíle jsem netušila, kdo rozpoutal ten kolotoč zla, který skončil otřesnou tragédií, ani to, co se na střeše školy vlastně přihodilo. Už v minulém hodnocení jsem psala, že mám zrovna teď štěstí na kvalitní psychologické thrillery a Případ Amelia k nim rozhodně patří. Je to jedna z těch knih, na které se nezapomíná. Musím pochválit i pěknou obálku.

Zdlouhavý, táhlý, smutný příběh. Na Případ Amelia jsem se těšila, ale ve výsledku jsem trochu zklamaná. Příběh se vlekl, některé pasáže byly zcela zbytečné. Kate, maminka Amelie, mně byla i párkrát nesympatická. Snažila jsem se pro ni mít pochopení, ale zvláště ke konci vyšetřování spíše překážela, než aby pomáhala. Na můj vkus byl příběh až moc překombinovaný. Tedy v tom směru, kolik lidí mělo něco společného s Amelií. Konkrétně k jedné osobě, která psala Amelii nepříjemné sms o jejím otci, se její chování vůbec nehodí. Nějak nemohu uvěřit, že by se taková osoba ponížila psát patnáctiletému člověku a ještě takové nechutnosti. To stejné platí i u totožnosti Bena, a jeho důvodu, proč jí psal. Před několika dny jsem četla knihu Osudný pád, která má podobný námět. Četla se mnohem lépe, byla zajímavější, a styl psaní čtivější. Jsem ale ráda, že jsem si obě knihy přečetla.