Na tuto sérii detektivek s inspektorem Van Veeterenem jsem dostala doporučení zde na DK a určitě jsem ráda, že jsem se do ní pustila. První díly většinou bývají tak nějak rozjezdově slabší, obzvlášť, když byly napsány skoro před třiceti lety, takže nebudu škarohlíd a vzdám se kritiky. Nechám se překvapit co se z přísného a trošku nerudného inspektora vyklube. Samotná detektivka byla napínavá, měla hlavu a patu a četla se sama... co víc si přát?! Dalším dílům dám určitě šanci.

Kdo skandinávské kriminálky zatratil pro jejich únavný sociální vhled, může mu Síť udělat radost. Po stránce detektivní jde sice jen o jednohubku, čím ale kniha osloví nejvíc, je svéhlavá postava inspektora Van Veeterena - něco jako Hercule Poirot v důchodu, s náladou ledního medvěda, kterého někdo obral o kožich. Je chytrý a pronikavý, ale taky permanentně naštvaný na všechno kolem sebe. Protiva každým coulem, kterého buď milujete, nebo nenávidíte. Kdyby Håkan Nesser na konci vyšetřování nevytáhl vraha z klobouku, bez problémů bych mu odpustil tu celkově prostou osnovu. Od začátku je jasné, že se zločinem to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, takže díky odkrývání minulosti si začnete dávat dohromady faktický obrázek. Jenže pak se přijde s figurou, o které člověk vlastně nic nevěděl a to je vysloveně nesportovní. Každopádně lehká stylistika, postavená z převážné většiny na sympatických dialozích, dělá z románu svižnou počtenou, která příjemně ukrátí jedno dvě odpoledne.