I když se jedná o knihu z roku 1998, doporučila bych ji k přečtení každé těhotné ženě. Je plná informací o zajímavých výzkumech, jak miminka ovlivňujeme svým přístupem a chováním k nim, jak v prenatálním období, tak i v době kdy jsou čerstvě na světě, a my si naivně nalháváme, že z toho přece ještě nemůžou mít rozum... Zároveň kniha sleduje vývoj porodních praktik v průběhu posledních sta let, jak se měnily nejen teorie, ale i lékařská praxe. Nejvíce mne však zaujala v knize část, která se věnuje tomu, jak si pamatují svůj porod samotné děti, a nebo i dospělí lidi, kteří byli uvedeni do hypnózy a za pomoci regresivní terapie si mohli znovu prožít svůj porod a zjistit tak třeba i příčinu svých psychických potíží, které měli a nedokázali si vysvětlit z jakého důvodu. Závěrem, mohu říci, že jsem velice ráda, že dnes už je ve většině porodnic běžné, že se dítě hned po narození přikládá matce na dvě hodiny na hruď, pupečník se přestříhává až po tom co dotepe, miminko je stále u matky na pokoji atd.

Dokonalá kniha. Hodně otevře oči o tom, co cítí a prožívají miminka ještě v bříšku a těsně po tom, co se narodí...