Pro mě osobně docela zklamání. Předchozí díl: Couchsurfing v Rusku se mi líbil podstatně více. Byla jsem nadšená autorovým střízlivým popisem a rozmanitostí hostitelů, kteří i přes svou jedinečnost dokázali svými postřehy a reakcemi knize vdechnout chuť a vůni Ruska. Kniha o Íránu mi připadá taková plochá a zamotaná, chybí jí nadhled. Nebavilo mě neustálé omílání neexistujících ženských práv, opakované popisy portrétů politických špiček, policejní kontroly a rádoby snaha nezpůsobit svým hostitelům problémy. Přesto, že chce působit nenápadně, troufne si v této zemi předstírat sňatek s jednou svou průvodkyní, jen proto, aby spolu mohli cestovat. Je to trochu přitažené za vlasy, stejně jako schůzka tajného SM klubu a jiné extrémy.

Tato kniha mě určitě hodně překvapila a to v dobrém, protože o Íránu jsem toho zatím moc nevěděla. O tom jak žijí místní lidé, jak jsou omezováni v kultuře, společenském životě, utajeně se scházejí s přáteli, ale i přesto jsou dle autora výbornými a milými hostiteli, kteří rádi pomohou.