... jmenuje se to Láska ... ale obsahem knížky jste VY ... čtete ... a až do půlky knihy jste přesvědčeni, že je to "jen" o emoci s velkým L ... ovšem pak ... s údivem zjistíte, že to není o "tom", ale o "vás" ... po přečtení knihy začnete vzhlížet k nebi ... a toužit po poselství od přátel z druhého břehu ... ... a mám i osobní "zkušenost" ... knížku mi půjčila kamarádka, které knihu osobně signovala - 9/6 - sama autorka ... knížka se mi "zatoulala" (jsem si jistá, že přičiněním přátel z druhého břehu) a dostala se "řízením" osudu ke kamarádovi manžela (!), který řešil "osobní" dilema (!) ... hádejte, kolikáteho se ženil (před mnoha lety)? ... ano ... naprosto správně ... 9/6 ...

Myšlenky občas nejsou špatné, nutí k zamyšlení, líbí se mi myšlenka lásky sebe sama a odpovědnost za vlastní osud, což si málo lidí uvědomuje (umí přiznat), nicméně ta forma podání a "ezo kapitoly" typu duše se na nás dívají, potkáme se tam... jsou pro mě opravdu nezáživné a ubíjející.