„Samota dokáže s lidskou myslí různé věci. Většinou nutí myšlenky točit se v kruzích. Ty samé nápady, ty samé strasti, strachy a naděje. Neustále dokola. To, co je v jednu chvíli směšná myšlenka, může za pár týdnů v hlavě bez cizího názoru, vykvést v paranoidní realitu.“
Konec světa je téma, kterým se lidé zabývají už od nepaměti. Vlastně asi už od té doby, kdy jsme si uvědomili, že jsme smrtelné...
„Samota dokáže s lidskou myslí různé věci. Většinou nutí myšlenky točit se v kruzích. Ty samé nápady, ty samé strasti, strachy a naděje. Neustále dokola. To, co je v...
„Samota dokáže s lidskou myslí různé věci. Většinou nutí myšlenky točit se v kruzích. Ty samé nápady, ty samé strasti, strachy a naděje. Neustále dokola. To, co je v jednu chvíli směšná myšlenka, může za pár týdnů v hlavě bez cizího názoru, vykvést v paranoidní realitu.“
Konec světa je téma, kterým se lidé zabývají už od nepaměti. Vlastně asi už od té doby, kdy jsme si uvědomili, že jsme smrtelné bytosti, v tu chvíli nás totiž začaly trápit představy o konci – světa, nebo civilizace. Takže lze s přehledem říct, že se jedná o téma veskrze populární :-).
Patřím mezi pravidelné čtenáře post-apo i sci-fi, mám tak celkem s čím srovnávat a Thomas Blanc se svou prvotinou z toho vůbec nevyšel špatně. Majíc totiž v rukou prvotinu od neznámého autora, dalo se očekávat ledasco, ale nebojte se, žádný „průšvih“ se nekonal :-), vlatně docela milé překvapení, a to hned, jak jsem vzala knížku do ruky, její přebal je totiž příjemně sametový a navíc upoutá pěknou ilustrací, tak nějak celkově mě knížka zaujala svou grafickou úpravou, první z *, které uděluji, je tedy rozhodně za ní, věřím ale, že ani obsahem nebudete zklamaní.
Anotace slibuje zajímavý námět a nové, neotřelé, či šokující pojetí tématu. Tak přiznávám, šok se úplně nekonal, ovšem ani žádné zklamání. Vlastně jsem byla docela spokojená, a to není málo, obzvlášť u prvotiny.
Autor měl příběh dobře promyšlený, a to až do detailů, děj byl plynulý, s víceméně vhodným střídáním napětí a popisných částí objasňujících události. Nejvíc mě asi zaujala právě skladba textu, kdy k objasňování TOHO (příčin a následků) dochází retrospektivně, postupně během příběhu a graduje s jeho závěrem – jednoznačné plus a jasné celkové 3* mého hodnocení :-).
Škoda těch dvou, které jsem musela z hodnocení odebrat, byly to vlastně detaily, které rozhodly, jenže myslím, že docela důležité, protože právě ty dělají příběh výrazně nadprůměrným čtením.
Pro autora je to těžké, má v hlavě námět, promýšlí strukturu a formu textu, a především, chce vyprávět, takže to jsou právě detaily, které mu, ve vyprávěcím zápalu, můžou proklouznout mezi prsty, problém je, že právě ty pak tvoří text plynulý, a způsobují „komfortní“ čtení.
Slabinou téhle knížky je tedy podle mě její korektura, jsem přesvědčená, že téhle knížce by strašně moc pomohla daleko pečlivější. Protože je to právě korektor, který by mohl autora upozornit, třeba na to, že popisy jsou místy zdlouhavé, občas zbytečně podrobné, zabíhající do zbytečných detailů, na začátku knihy až kýčovitě jednoduché, a které, jak psali někteří čtenáři, ve výsledku nudí, odpoutávají od děje. A nebo na to, že dialogy, jsou, právě naopak, místy uspěchané, nedořečené a useknuté, často v místech, kde by se čtenář možná rád dozvěděl trochu víc, právě v dialogu je možná nejsnazší připoutat čtenáře k ději, a to se ne vždy úplně dařilo. Vesměs se jedná o záležitosti, které „praští do očí“ až během četby, a na které mohl autora někdo při prvotním čtení upozornit, a možná mu taky říct, aby ještě trochu promyslel užití jazyka, totiž celkem nápadně (a za mě ne úplně vhodně) se míchá spisovná mluva s nespisovnou, s občasnými pokusy o akčnější, a tedy drsnější řeč, a pak jednoduchost až prostota s celkem zajímavými psychologickými či filozofickými vhledy, a to nepůsobí moc věrohodně (viz. komentáře níže), spíš to „bije do očí“. Za sebe bych hlasovala pro to držet se spíš, vzhledem k žánru a pak kvůli větší věrohodnosti příběhu, té nespisovné mluvy, přeci jen, když je všechno na draka, očekáváte od hrdiny asi trochu drsnější vyjadřovací prostředky, alespoň já bych je určitě použila :-), a informace /zvlášť ty banálně jednoduché/ trochu protřídit.
Co mi naopak připadalo v pohodě a celkem věrohodné byly vnitřní myšlenkové pochody hlavního hrdiny, protože, aby to nevyznělo špatně, tahle kniha si příliš velkou kritiku nezaslouží, spíš naopak, možná bych s autorem trochu polemizovala, taky o jeho představě průběhu apokalypsy, jsem ovšem přesvědčená, že by se jednalo o konstruktivní dialog, tudíž to považuji spíš za plus téhle knihy, vyvolává totiž ve čtenáři jednoznačně spoustu otázek, nutí zamýšlet se, a to mě na ní nejvíc bavilo.
Jednoznačně kladné body si pak u mě získala i za své ekologické poselství a v tomto duchu budoucí vizi, v tomhle směru, můžu jen říct: „jedeme s autorem na stejné vlně“ :-).
„Nikdo z nás neví, do jaké doby a prostředí další generace vyroste. Vypadá to, že se budou mít skvěle, jenže … nakonec se najde někdo, kdo to bude chtít změnit. Vždycky se někdo takovej najde, a pak to může chytit spád, že budou všichni zírat. Doufám ale, že u toho já už nebudu.“
Číst více
Číst více