Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "2. Kniha, která má lichý počet stran" I když u komentáře svítí průměrné tři hvězdy, příběhy Dilvishe a jeho pekelného oře Blacka za přečtení stojí. Ústřední duo hrdinů je dostatečně nosné a čtenář si je snadno oblíbí. Jak by ne, vždyť zadumaný Dilvish v lecčems přípomíná legendárního Geralta... i když tomu toho Klepna tolik nenakecá. Ústřední motiv msty na černokněžníkovi J***** (sorry, jeho jméno se podobě jako Pána zla z Harryho Pottera prostě neříká) v lecčems připomíná třeba Temnou věž. I zde tak vlastně platí otřepané rčení, že cesta je cíl (nabízí se i srovnání Dilvishe a kníráče Maria z videoher... sorry Dilvishi, princezna je ve vedlejším zámku!) Kniha je vlastně sbírkou tu kratičkých, tu o něco delších povídek, které jsou zasazené do jednotného příběhu. Jednotlivé povídky nejsou kdovíjak důmyslně vypointované a knize by daleko více slušel ucelenější příběh. Takhle Zelazny skáče od jednoho motivu k druhému, postavy mizí otočením stránky a potencionálně zajímavé události jsou rázem opuštěny, nebo nedovysvětleny. Občas tak máte pocit, že je vše vytržené z kontextu (který však bohužel neexistuje). Odkud se vzal Black? Kam zmizelo Dilvishovo neviditelné ostří? A co Reena? To se k velké škodě nedozvíme. Jednotlivé povídky špatné rozhodně nejsou. Až na výjimky (ústřední Ledová věž), však nejsou ničím, co by čtenáře fantasy vyloženě posadilo na zadek. Pod hodnocení "dobrá" však naštěstí nesklouzává žádná. Zajímavá je také autorova fascinace dualitou, která se projevuje skoro v každém příběhu (postava Ridleyho, soupeřící mužíčci v Rozděleném městě, vyznavači bohů v Prokletém Dilvishovi, či dvojí forma některých postav). Získáno v roce 2019 jako příloha březnového čísla časopisu Pevnost Plus (169,- stánková cena). Zkráceně? Obstojné povídky s ústředním příběhem, který se v konečném důsledku příliš neposune. Nad konkurenci příliš nevyčnívá, ale jako sonda do rané autorovy tvorby funguje dobře. Navíc se vůbec nečte špatně. Hodnocení na DK v době přečtení 70 %; Moje hodnocení 65 %

Tento kus pro mne má nepopiratelné oldschoolové kouzlo. Přijde mi, že jsem zde po delší době objevil přesně ten druh fantasy, který mne naplňuje. Snad je to tím, že jsem zde nenašel zbytečný patos, děj místy nádherně potemní a autorův humor mi sedí. Příběhy u mne svým laděním vyvolaly vzpomínky na staré gamebooky a Rodokapsy; je fajn, že se v tomto literárním okruhu stále najdou kousky, které mě dovedou potěšit. Ve zkratce - jde o chronologický soubor volně navazujících povídek o titulním hrdinovi a jeho mluvícím koni Blackovi, kteří jsou na cestě za pomstou. Něco od hlavní linky odbíhá více, něco méně; každopádně někde od šesté povídky už se děj začne ubírat konkrétnějším směrem. Vrcholem knihy je jednoznačně Ledová věž, která je příběhově nejucelenější a jde rovnou k jádru věci. Naneštěstí se tento nadějný příběhový uzel začne brzy zase rozplétat. Ačkoli jsem se tedy s koncem poslední povídky musel zasmát, musím někde splašit pokračování, abych se dočkal kýženého rozuzlení ústřední zápletky. Vhodné pro milovníky temnějšího a údernějšího fantasy.