Jak již bylo popsáno, hlavním problémem knihy je její rozpůlení do dvou nezávislých příběhů, které se sice na konci propojují, ale výsledek tohoto propojení není dostačující proto, aby zdůvodnil takový prostor pro příběh z klonových válek, který je jednoznačně slabší než linie Thrawn - Vader. Příběh s Anakinem a Padme dle mého šlo vyřešit dvěma, třemi kapitolami a více se soustředit na vztah Thrawna s Vaderem, který byl velmi zajímavý a dobře napsaný. Celkově se mi líbil i příběh na pozadí, který především v závěru vede k zajímavým úvahám a tématům, která budou doufám zpracována v posledním dílu. Příběh z klonových válek byl slabší, nikoliv však špatný. Subjektivně mě však vadil velký prostor pro Padmé, která mě v příběhu rušila. Celkově tak vnímám knihu trochu jako promarněnou příležitost, kdy až moc prostoru směřovala špatným směrem. Rozhodně však opět patří k tomu lepšímu z nového canonu a napjatě čekám na závěr, který už snad konečně bude na plné hodnocení...

Opět začnu pozitivy. Kniha je velice dobře napsána a Zahn udržuje svůj standard. Bohužel oproti původní trilogii zde chybí ona kvalita okolního prostředí. To je způsobeno jednak dle mého názoru nekvalitním novým kánonem a posléze ne zrovna povedeným koncem Thrawna v Rebels. Osobně mě nejvíce zaujala imperiální část a způsob jakým Thrawn obratně manévroval mezi svojí hodností a osobou Darth Vadera, který ignoruje naprosto vše, co se mu nelíbí. Genialita, rozvážnost a klid ve spojení s hrubou silou, temperamentem a svéhlavostí. To samé vidíme i v první části, ale ta je narušována dějovou linkou Amidaly. Při čtení mě nicméně opět posedla touha více poznat Thrawnovu metodu předvídání svých nepřátel na základě umění jeho rasy. Zajímalo by mě, zda li by podobná metoda mohla být aplikována na lidi. A tím myslím jak a lidi ze světa SW, tak na lidi dnešního světa. Co je vlastně lidské umění? Dnes už přece neexistuje žádný jednotný směr či technika. Trochu mě překvapuje, že jednotlivé rasy mají umění velice jednolité a monotónní.