Já jsem bolest, já jsem smrt! Se mnou přichází trest! Se mnou přichází vykoupení. Kajte se, organičtí červi! Litujte svých hříchů. Když jsem se na konci knihy Čepel entropie dozvěděl, že pan Koubek má za betačtenáře samé betačtenářky, říkal jsem si ajajajaj. A věděl jsem proč. Čepel entropie nebylo nic pro ženy a tak mistra pera sprdly všechny bety a on se rozhodl v Organické oprátce zmírnit svůj skvělý styl. První věc, která vás kopne do oka je hlavní postava. Ano, je to žena – jupíííí, betačtenářky prosadily své!!! A hned se to na příběhu projevilo. Citát: Oprátka z plastového provazu na krku neškrábe. Jakoby ani sám spisovatel tomu nevěřil, tak se první dvě třetiny příběhu ještě držel svého, ale pomalu slábnul. A slábnul. Až doslábnul. V poslední části příběhu pak panuje jen zdlouhavé vysvětlování, neprůhledný děj, marast, zmar a nekoncentrovanost. Nastala nuda. Nepřehledná nuda. Škoda. R211920 podléhal čím dál víc ženskému poprsí až se ztratil sám v sobě. Jedinou nadějí tak zůstala záhadná postava Watsona. Ale ani tady nedošlo k nějak významnému posunu, že jo pane Holmes. Malá ochutnávka: „Hospoda? Okomentuje Riicin název hospody.“ Bar je přímo naproti dveřím, bratr bude sedět po levý straně, zastrčenej úplně nejvíc vzadu. „Jak to můžeš vědět?! Nechal jsem ho tam před třiceti rokama, proč ba měl bejt jinde? "A já tajně doufala, že z vás dvou by on mohl být ten normálnější.“ Ani Riicin (není to ten jed?) svým půvabem nějak neoslňuje a pak je sama vstřebána do finálního patosu, kdy jí vlastně čtenář, tedy já, přestane fandit. Nejlepší postavou se pro mě tak stal Nail, hrobník, který však moc prostoru nedostává. A bohužel nepomůže ani legendární českospisovatelské slovo pikosekunda. Spíš naopak působí jak stéblo, kterého se úpadek chytá. Citát: Jednou už se ti chcípnout podařilo, víš, do čeho deš. Moje máma vždycky říkala, že než udělám nějaký opravdu zásadní rozhodnutí, měl bych si ho nejdřív vyhonit, abych měl čistou hlavu. No a tak jsem si vyhonil....tři hvězdy. Víc ze mě nevyteče. Po první knize beru toto jako úpadek. Možná by to chtělo změnu betabab. Vybral jsem okolo deseti citátů a vyzvracel je mistru na jeho DK profil. Sice se těším na další knihu, ale s velkými obavami. Hmmmm.... Citát: A pak jsem je prostě rozsekal na sračky.

"Bernandín - Horkýže Slíže" Jo, jo, hned jsem si musela pustit Bernandína, protože tohle je ještě větší magorárna než Čepel entropie, takže se to hodilo. Během čtení se to ale obrátilo. A Bernandín dával větší smysl než Organická oprátka. Problém je v tom, že jsem už po pár kapitolách nevěděla, zda dočtu. A moc mě to mrzelo, protože předchozí knihu autora jsem četla s nadšením. Tady jsem se neustále myšlenkama chtěla vrátit na rozcestí, zda jsem si nespletla cestu. Chtěla jsem jít "humorná magorárna s tunou nechutné akce", ale měla jsem obavy, že jsem špatně zabočila, protože jsem šla "magorárna, kterou jsem nepobrala." A moc mě to mrzí, protože jsme se na knihu moc těšila :( S knihou jsem se prala. Kde je ten humor, který jsem si u autora tolik oblíbila? Kde je ta lehkost předchozího čtení? (Tu vystřídala radost, že jsou kapitoly krátké, čili to knihu opticky prodlouží, a vlastně čtení zkrátí.) Kniha si určitě najde své věrné čtenáře, ale já to tentokrát nebudu. Což mě mrzí :( ale obálka je nádherná!