Tak tohle byla fakt síla. Lucka se stěhuje, nechává za sebou své kamarády, celý svůj dosavadní život. Není to žádná extrovertní osoba, takže se v novém prostředí necítí nejlépe, má problém navázat vztah se spolužáky, na otázky odpovídá mlčením, hodně se jí stýská po starém domově. Jenže její ostych si děti vysvětlují jinak, ani se Lucka nenaděje a už o ní spolužáci mluví jako o nafoukané holce. A pak jednoho dne dostane malé roztomilé koťátko Modrušku. Zdálo by se, že už bude všem smutkům konec, že si Lucka v novém domově začne zvykat. Jenže Lucka vnímá Modrušku jako záplatu, myslí si, že má díky koťátku zapomenout na svůj starý domov a přátele, je na rodiče naštvaná. A koťátko odmítá, před rodiči si ho vůbec nevšímá, i když si ho na první pohled zamilovala. Takže tu máme trápící se holčičku a ještě trápící se koťátko. Asi ¾ knížky jsem měla pocit, že se při předčítání rozbrečím. Snažím se vyhýbat knihám, které hodně dojímají. Tyhle zvířecí knihy od Holly Webb mám velmi ráda, ale tady to za mě nebylo úplně vybalancované. A moje téměř pětiletá dcera? Prý se jí knížka hooodně moc líbila, což mě nesmírně udivilo. Měla strašnou radost, že si Lucka našla novou kamarádku. I ona stále řeší kamarádství, tak asi proto to nadšení. Takže musím dát pět hvězdiček, protože kdyby dcera zjistila, že jsem dala míň, tak by bylo zle:-) Dosavadní hodnocení (98 %) je v souladu s tím dceřiným, tak si říkám, jestli nejsem nějaká přecitlivělá:-) Každopádně stěhování může dítěti (natož introvertnímu) totálně zasáhnout do života, tak jsem na jednu stranu ráda, že autorka nelakuje téma narůžovo.

Tak tohle zřejmě ano. "Zřejmě" z toho důvodu, že to četla má 7-letá dcera nikoli já. Takže jenom postřeh z pozorovací strany. Malinko mně mrzelo, že dcera čte jednu knížku 14 dnů a ještě tak 2x do měsíce. ( Kde se zašantročily moje geny?? ). Tuto knížku si našla v knihovně sama a já čekala jak dojde na druhou stránku a řekne své obligátní: "Vrať to, mně to nebaví...". Tak opravdu druhý den přišla se slovy: "Vrať to, už to mám přečtený....". Páni, nejrychleji přečtená kniha a nádavkem uspokojené moje ego, že se konečně geny derou na povrch. P.s. : Ještě, že je autorka tak plodná a je spousta dílů :-)