Příběh vyprávěný čtvrťačkou Míšou zachycuje problémy se stěhováním a s hledáním správné (-ho) kamarádky (-a). Autorka zajímavým způsobem zobrazila vztah Míši a jejího bratra, který má Downův syndrom. Trochu mě rušilo nadměrné užití vykřičníků a slovních spojení "strašně ráda".

Asi před osmi lety jsem knihu koupila v antíku. Vnučky byly sice ještě batolata, ale jednou určitě přijde její čas. Čekala schovaná vzadu v knihovně. Ten čas nastal teď. Už mám přečteno a divím se, že jsem ji tenkrát do knihovny zařadila bez čtení. Neznám jinou takovou knížku, která by přiblížila dětskému čtenáři jaké to je mít sourozence, který je jiný než ostatní děti. Tady v komentářích jsem četla, že je knížka moc "růžová", jaksi pohodová. To určitě je. A je to tak dobře/si myslím/. Je to knížka pro děti a z té má sálat radost a štěstí i když vypráví o velice vážných problémech. Už se těším na rodinné čtení. Začínáme příští víkend.