Vyber si libovolný pornofil... No, do toho, já počkám. Jo, ty žádné pornofilmy nemáš? No jasně... Tak jo. Prostě se mnou chvíli spolupracuj, ano? Lisa a Allycat mi přirostli k srdci. Jejich první dva příběhy, vložené do jedné knihy mě vzrušovali a nádherně pobavili. Být to o dvou mužích, vůbec bych to nečetl, ale dvě ženy v jedné super posteli, ne, to si nenechám ujít. Vidím to tak, že všichni máme společensky podmíněný pocit viny, kterou cítíme ohledně vlastní sexuality. Někteří z nás s ním žijí, jiní ho setřesou. Tento příběh by vás mohl nasměrovat. Neříkám, že je to možné, ale možná to opravdu pomůže. Malá ochutnávka: Takže, vyber si libovolný teoretický pornofilm, který nevlastníš a uprostřed sexuální scény stiskni pauzu. No, a pokud se ti to nepovedlo stopnout zrovna u nějakého drhnutí rozkroků, obecně uvidíš, že lidé na snímku střídají ze tří výrazů. Pitomý výraz, slastný výraz plný chtíče a pak je tu třetí – bolestný výraz...... V tomto příběhu, alespoň na počátku, má Lisa pochyby o tom, jak se chová a co dělá, ale pak dojde k Allycat domů a je vyřešeno. Bolestné pochybovačné výrazy se mění na slastné a chtíč s ní cloumá jako bejk. Hurá na to. Akorát při jedné scéně začne Lisa šišlat, což mě strašně vadilo a po delší době čtení to bylo až otravné a trapné. Naštěstí jí jazyk s přemíry používání (nebylo to mluvením) zase brzy splaskne. Nádherný je ten přechod, kdy část příběhu v ich formě vypráví Lisa a po určité době přebere vyprávění Allycat. Domina, která o sobě tvrdí, že je majetnický úchyl. Protože chce Lisu celou a jen pro sebe. No, tak jí to dopřejme. Citát: Viděla jsem se v zrcadle, zdivočela jako bejk a rozhodla jsem se, že se udělám. Kresba je opět chválihodná, v červeném odstínu, prsa jsou krásná, oblečky rajcovní.... Já vím, já vím. Fakt? To už zase šukají?!? Scénář je tentokráte trochu hlubší. Je to takový výlet do BDSM duše. Vybral jsem několik citátů a mrdnul je mistru Šejiči do pi..profilu. Při čtení tohoto porno příběhu jsem poslouchal skupinu Death Angel a jejich studiové album Humanicide z roku 2019 Citát: Když řekne „Sunstone“ hra končí. Bez výjimky žádné ale.

„Stává se ti někdy, že jsi se svými přáteli a dojde ti... sakra, tohle je tak půl kroku od toho, aby se to zvrhlo v otevřené orgie? Ne...? Tak to jsem v tom asi sama.“ Něco jako televizní seriál Přátelé, jen namísto všedních témat denního koloběhu tu hraje prim BDSM. Což zní divně, ale bavil jsem se celých tři sta dvacet stran, přitom to vůbec není můj šálek kávy. Když ale někdo umí vyprávět, rád poslouchám. A Stjepan Šejić umí, je zábavný, hravý i zajímavý. Má pouze tu slabinu, že příliš nerozvíjí konkrétní příběh a raději se nimrá v otřepaných milostných zvratech, založených na pojmech a dojmech. A tak jsem se ke konci už nudil, vzhledem k tomu že děj graduje snadno odhadnutelným způsobem. Na druhou stranu, jeho lidský přístup k postavám umožňuje čtenáři prožívat emoce společně s hrdinkami, protože zamilovaností si prošel každý z nás - a teď nemluvím o bičíkách a udidlech. Navíc se přiznám, že jsem se zamiloval do autorova stylu kreslení. Ta obličejová mimika je zkrátka dokonalá.