Ve dvou dílech se čtenář seznamuje s autorovou zpovědí, která ale není přímočará, jak by mnozí od něčeho takového čekali. Zoo nabírá formu epistolárního románu, ve kterém muž nesmí psát ženě, jak jí miluje a místo toho tak popisuje zcela jiné věci a své city do nich dobře schovává. Zároveň zde poukazuje na tvorbu samotného díla a netypicky se zde objevuje třeba i přeškrtnutý dopis, který má čtenář zakázáno číst... což stejně udělá. Třetí fabrika na Zoo navazuje, kdy následuje autora zpátky do Ruska, kdy v "minipovídkách" a občas nějakých dopisech popisuje opět obchvatem různé skutečnosti. Čte se to jedním dechem, ale bez dobových znalostí vám toho spoustu unikne.