Běžný pohled.V dáli se tyčí kužel posvátné hory.Typické.Lidé v člunech.Na cestě.Všední povinnosti.Opět hora.Klenuté mosty.Průvod.Rybáři ve stínu odpočívající pod vzrostlími stromy.Schovat se před deštěm.Svítá.Mnoho jiných pohledů do dáli.Jemné tahy.To je... Hokusai, jenž nestvořil jen proslulou Velkou vlnu u pobřeží Kanagawy. Ta je jen jednou z několika pohledů na horu Fudži,přesněji se jich uvádí třicet šest. Muž mnoha jmen,jenž používal nespočet.Dílo nad třicet tisíc a mnoho knih s jeho ilustracemi.Jen uspořádat tak plodného umělce,jistě není snadné. Můžeme se tak kochat,podobně jako v této knize jeho kresbamy (dřevoryty).At už jsou to víše zmíněné pohledy na Fudji.Dále pak Sto básní od sta básníků,sbírku karikatur,malířskou příručku tzv.Manga-rychlá skica nebo nepromyšlená malba. Obrázky jara (šunga) oficiálně zakázané s velmi choulostivími scénami ze života pohlavního,jako např.Bohové soulože. Hokusai krajinář.Zde stále zdokonaloval svou malbu a mohla tak vzniknout díla jako pohledy na slavné mosty a okolí Eda. Posedlý malováním se doslova stále zlepšuje a zároven vyvíjí k dokonalosti na sklonku života.Experimentování maleb v obraze ve více verzích odstínů,kde tak docílí zajímavé jedinečnosti téhož. Atmosférické série s vodopády či cyklus Japonských Sto strašidelných příběhů je jen malou ukázkou v této útlé knížce.Krátkým výřezem četného díla,ale i ten postačí k seznámení s Hokusai. Ti které jen at už více či méně učaruje,jistě se poté budou vracet i objevovat něco dalšího z dřevorytů pomíjivého života (ukijo-e) v tehdejším Japonsku. Není to marné se tam vypravit.

Mám ráda japonské dřevoryty a obzvláště ty od Hokusaie, tudíž jsem tentokrát sáhla po této knize, kde je nespočet reprodukcí, ať už ty více známé - například pohledy na horu Fuji, nebo ty (pro mě) méně známé, jako třeba ilustrace k básnickým sbírkám, výjevy z divadla kabuki či prosté portréty dam. Zároveň jsem se zase o něco více dozvěděla o známém umělci, avšak textu bych uvítala ještě více.