"Stejně voní žluté květy šafránu jako tvoje vlasy, Kristýnko…" Psal se 10. květen roku 1953 a v Československém rozhlase poprvé zazněla hudební komedie Sto dukátů za Juana hudebního skladatele Zdeňka Petra a textaře Vladimíra Dvořáka. Na druhý den už improvizovaná "serenáda", Píseň pro Kristýnku, zněla ve všech kavárnách a hudebních klubech. Zrodil se hit, který ovlivnil celé generace posluchačů a navždy se nesmazatelně zapsal do dějin české populární hudby. "Nikdy jsme s Vladimírem Dvořákem nemohli pochopit, jak šestnáctitaktová písnička, která v podstatě vznikla za pětačtyřicet minut, může způsobit takový rozruch a mít tak dalekosáhlé následky," vzpomíná ve své knize Hudba přítelkyně Zdeněk Petr. Není to však jen tato inscenace, jejíž zrod nám kniha odhaluje. Jako hudební aranžér, redaktor, režisér a skladatel se během svého života setkal s řadou osobností tehdejší hudební i divadelní scény a podílel se - ať už jako autor či spoluautor - na mnoha vynikajících a dodnes uváděných hudebních, divadelních i televizních představeních. Ve své knize vzpomíná nejen na své začátky v hudebním nakladatelství R. A. Dvorského, ale i na spolupráci se slavnými V+W, pro které aranžoval hudbu k muzikálu Divotvorný hrnec, s textaři Vladimírem Dvořákem či Ivo Fischerem, s nímž vytvořil mj. muzikály Filosofská historie a Pan Pickwick, anebo s "objeviteli" Járy Cimrmana Zdeňkem Svěrákem, Miloněm Čepelkou a mnoha dalšími. Zdeňku Petrovi by bylo letos přesně sto let. Zemřel v roce 1994. Jeho vzpomínky však žijí dál a to, co si z nich odneseme, je vědomí, že řemeslo, dělá-li se poctivě, nikdy nezestárne. Jeho hudba je toho dokladem.