Kniha pro zkušeného malého čtenáře, a pokud ji dětem předčítáte, tak možná i pro zkušeného dospěláka. Ilustrace byly to první, co mě na knize nadchlo. "Knižní" černé stránky se mi tuze špatně luštily, vůbec si nejsem jistá, zda je přečtou (a pochopí) děti, ale to by až tak nevadilo. Nevím, do které třídy chodí Amálka a Toník, ovšem třídní vochechule, ty bych tipovala na vyšší ročník, jsou fakticky děsné, podobně jako jejich slovník a jejich matinky. Jenže hlavní "postavou" v téhle knize je Zahrada, protože jen na ní se mohou - při správné konstelaci - potkávat Kocour, myš Tudla, červík Erkyl a netopýr Alfréd a povídat si spolu. A za zvířecí vochechuli je zde králík Artur. Zvláštní, překvapivé, občas velmi úsměvné vyprávění, určitě doporučuju! P.S. Škoda těch chybných zájmen, akuzativ je spolehlivým prubířským kamenem. "Taky je tam pár věcí, kterým nerozumím. Nevíte například, co je to pré? To je nějaké jídlo?" Fína, která si chtěla dál číst detektivku, trochu nezdvořile odsekla: "Ale kdepak, to je něco jako mecheche."

Konečně opravdu vtipná, milá, zábavná kniha se zábavnými zvířaty, která se nepotřebuje podbízet barvotiskovými obrázky a debilními texty. Pobavila nejen děti. Zkuste ji.