Ve více než šedesáti povídkách se nejdříve BJN snaží uchopit všudepřítomný lidský cvrkot v barvách poklidných. Pak ale přidává na dramatičnosti, sází na ironii, paroduje, provokuje. Osobně se mi líbila povídka Dusíme Mandelu v Comedy Central, která se mu fakt povedla. Malinko si z ní dovolím ocitovat : ...Chudoba, bezpráví a násilí se řadí k největším překážkách důstojného života. Ovšem když jim unikneme, čeká nás daleko větší a krásnější výzva : výzva svobody. Když můžeme říkat cokoliv, co řekneme? Když můžeme cítit cokoliv, co pocítíme ? Když se můžeme podělit o cokoliv, o co se podělíme ? ... Napsal to krásně, pointa je evokující. Mimochodem, Novakův román byl přeložen studenty Ústavu translatologie FFUK a můžu jenom říct, že jsem při čtení nezaznamenala jediný rušivý moment. A to je pro nás čtenáře dobrá zpráva.

Kniha jedním slovem "moderní". Povídky jsou zajímavé, ironické, s nadsázkou. Ale jelikož od knihy čekám buď silný příběh, nebo pointu a poučení, byla jsem zklamaná a nedočetla jsem. Příště raději šáhnu po Čapkových, nebo Nerudových povídkách.