Mně se kniha líbila moc, až jsem byla překvapená. To propojení studia, divadelního prostředí a pubertálních zmatků mi připadalo sympaticky zkombinované, docela vyvážené a reálné, jen bych - za sebe - posunula věk hrdinů o pár let dopředu. Když někdo, komu ještě nebylo 16, mluví o svém ex/partnerovi (a přemýšlí nahlas, kdy se vyspí s tím novým), nesedí mi to. Jenže je klidně možné, že jsem ve svém babičkovském věku mimo realitu, nevím. A pokračuju v obdivu: magická stránka v tomhle příběhu nebyla nijak přitažená za vlasy, Pukovi/Shakespearovi jsem to věřila. Nadchnul mě taky přebal knihy, předsádka i předmluva, podobně jako časová (ne)souslednost příběhu. Různá rodinná prostředí, výborná Ilona i Margot, neskutečná princezna Evženka. Neodradil mě ani rušivý překlep (Merkio), časová nesrovnalost (1949, rok po válce) nebo nevhodné použití zájmena svůj. Takže já určitě doporučím. "Jak jsem se s ní vůbec předtím mohla bavit? Měla jsem spoléhat na svůj první dojem, když jsme se potkaly u malby prince Evžena a ona mě zpražila. Někdy je ale snazší vidět lidi takové, jací jsou, než je člověk pozná. Pak přijdou naše přání o tom, jací by mohli být, a zatemní nám zrak. Hlavně když je člověk sám a zoufale touží po tom mít někoho, s kým by mohl sedět na obědě."

Nepamatuju si, že by někdy moje čtení tolik připomínalo jízdu na horské dráze – někdy jsem knížku nedokázala odložit, a když jsem musela, neustále jsem nad příběhem přemýšlela, jindy jsem se nudila tak, že mě to nenutilo Norru Latin vlastně vůbec otevřít. Škrtání by bylo rozhodně na místě. Moc jsem si ale užila to, jak autorka spletla zápletku – shakespearovská dramata, staré tajemství z první poloviny 20. století, magie. Ačkoliv to rozhodně není nedostatek, škoda, že tu nebylo víc romantiky. Čtení o nezdravém vztahu Cley a Tima chtělo trpělivost. Velmi se mi taky líbilo prostředí Stockholmu a že autorka pro svůj děj využila bývalou školu Norra Latin, kterou v jejím románu pro změnu nikdy nezavřeli. Hodnotím spíš 3.5 hvězdičkami, ale i tak to je docela dobrý příběh.