Od časů, kdy mohu Tour de France sledovat přímo z obrazovky, jde v mém případě vždy o velký emocionální zážitek . Ano známe jména hrdinů, jako Froome, Mercx, Anquetil, Hinault a mnoho dalších, ale z knihy je asi nejvíce fascinující vyprávění o začátcích TdF: První Tour de France se uskutečnila v roce 1903. Naplánováno bylo celkem pět etap o celkové délce 2428 km, které se měly jet od 31. května do 5. července. Start měl být v Paříži a předtím, než se závod opět vrátí zpět do Paříže, měli závodníci projet městy Lyon, Marseille, Bordeaux a Nantes. Později bylo ještě přidáno Toulouse, aby se přerušila dlouhá pasáž na jihu Francie mezi Atlantikem a Středozemním mořem. Tím tedy vzniklo etap šest. Celková délka 2428 km zůstala nezměněna. Jednotlivé etapy by probíhaly v noci a končily by následující den odpoledne. To se však ukázalo jako příliš náročné a pro závodníky těžko absolvovatelné, protože se jich přihlásilo pouze 15. Ředitel závodu nebyl nikdy myšlenkou pořádání závodu přesvědčen a neúspěch z počtu přihlášených závodníků ho přivedl k myšlence, aby se závod vůbec nekonal. Místo toho ho nakonec zkrátil na 19 dní a datum pořádání Tour de France změnil od 1. do 19. července. Dále všem účastníkům nabídl finanční příspěvek ve výši 5 franků, který odpovídal denní mzdě továrního dělníka. Podmínkou pro získání příspěvku byla minimální průměrná rychlost alespoň 20 km/h ve všech etapách a umístění mezi prvními padesáti jezdci. Také snížil startovné z 20 na 10 franků a celkové prémie zvýšil na 20 000 franků. Celkový vítěz by tedy vydělal šestkrát tolik co by si vydělal tovární dělník za celý rok. Nová finanční pravidla přilákala celkem 60 závodníků, 49 Francouzů, 4 Belgičany, 4 Švýcary, 2 Němce a jednoho Itala. Ze všech přihlášených bylo 21 profesionálů. Zbytek byli amatéři, nezaměstnaní nebo dobrodruzi. Mnozí cyklisté ze závodu po prvních několika etapách odstoupili fyzicky vyčerpáni. První etapu z Paříže do Lyonu dokončilo pouze 37 cyklistů. První Tour de France skončila na předměstí Paříže ve Ville-d'Avray, protože v té době platilo nařízení zakazující cyklistické závody na území Paříže. Slavnostní ukončení včetně několika symbolických okruhů však proběhlo na nově dostavěném velodromu v Parku princů před 20 000 platícími diváky. Zachovala se dobrá tradice. Poslední závodník, který je označován jako „Lantern Rouge“ (česky: „červená lucerna“), je v cíli bouřlivě oslavován, jako vítěz. Zakončím mým největším dojmem z knihy (Jde o závod o několik let později, kdy se odbočilo na jih) : Jezdci projíždí přes Pyreneje. Ten vedoucí má obrovský náskok. Při sjezdu z vrcholu mu na více méně neudržované vozovce praskne rám kola. Konec ? Ani nápad ! Jde "po svých" k nejbližší vesničce. Tam je vždy nějaký kovář. Správná úvaha. Vesnický kovář se stal také hrdinou. Bicykl se mu podařilo opravit. a Jezdec v klidu dojel do cíle etapy. V tomto čase se právě TdF jede. Kováři již potřební nejsou.

Tohle je naprostý skvost! Ty dobové fotografie, ty citáty lidí okolo Tour... Já si ji zase prolistuju za pár dní :)) A více píšu zde: https://darameganknihy.blogspot.cz/2017/07/pribeh-tour-de-france-andy-mcgrath.html