Předešlé knížky, dle autora "mírně dezorientovaného seniora, který se snaží přijít věcem na kloub a moc mu to nejde", se mi líbily víc - vtipné poznámky ještě sem tam doplnila nějaká osobní vzpomínka s pointou. Pan Třeštík je muž inteligentní a má ušlechtilé zájmy, to bylo všem jasné i před touto, zatím poslední knížkou. A každý si může (nejen v důchodu) dělat to, co je mu blízké: vrtat se v zahrádce, spravovat staré hodiny, množit králíky... nebo sbírky za desítky tisíc. Když jsem minule napsala, že tam bylo moc spodního prádla a bylo to k pousmání, tak tentokrát na mě bylo až příliš botasek, pastelů, rozborů poezie a takového nimrání, které mi úsměv nepřineslo. Pár pěkných míst k zamyšlení nebo pobavení tu je (zajímavé byly např. vysvětlující filmařské detaily k dokumentu o M.Formanovi), ale jinak spíše zklamání po velkém těšení.

Chachacha. Fikaně to se mnou autor skoulel, byť jsem se na tom výběrem sama podílela. Seznámil mě se sebou nejvtipnější knížkou mých několika čtenářských let, u druhé ve mně zamyšleními vloženými do statusů vzbudil pocit občasné lítosti a touhle třetí mě dodělal. Pravda je, že si to u mě mohl dovolit. Mám ho ráda díky jeho názorům a zajímá mě, jak uvažuje o sobě, své práci a zájmech (toho si tu užijete dost). No jo, stárne a chce se z toho tak trochu vypsat. Pokud by na mě tím přenesl malinkatý kousínek svých bolístek fyzických i duševních a pokud by mu to pomohlo, beru to naprosto a stálo to za to. Pořád ho mám ráda.