Při čtení jsem si vzpomněla na Ptolemaiovce a římské císaře. Všechny žene touha po moci a ovládání druhých. Je jedno, za jakou se schovají masku. Tu s vavřínovými listy, hnědou, rudou, kříž nebo půlměsíc. Tato stručná historie diktátorova života je v podstatě souboj pár desítek mužů a jednoho vítěze o moc. Rvou se na život a na smrt, používají přitom lži, úskoky, zrady a vraždy (třeba Trockij cepínem do hlavy). V zápalu boje pošlou pár desítek milionů lidí na smrt - při popravách, v gulazích, hladomorech. O ideály jde až v druhé řadě, nejsou tak podstatné. Hlavní je uspokojit touhu ega po ovládání druhých. Což se Stalinovi dost povedlo. Užíval si výstavní kult osobnosti až do nabalzamování. Nemyslím si ale, že při obavách a strachu, kdo ho všechno chce zradit a zbavit moci, stihl být delší dobu šťastný. Štěstí lze asi nalézt mnohem snadnější cestou a bez hor mrtvol na cestě za sebou. Výtvarně velmi povedené, informace podané občas i zábavnou formou, pokud to při tomhle tématu je možné.

Stalin, můj nejoblíbenější krvavý diktátor, pokud můžu použít slovo nejoblíbenější i u téhle kategorie lidských zrůd. Komix jsem spolknul na jeden zátah, velice zjednodušeně ale naprosto jasně jsem sledoval cestu nejmocnějšího muže té doby k vrcholu.