Výtvarně velmi dobře zpracované, šedozelená barva a ostré S v bublinách navozuje ponurou atmosféru uprostřed druhé světové války. Konference, kde se nad dorty, chlebíčky a teplými ústřicemi diskutovalo, jak co nejefektivněji zlikvidovat miliony lidí... Kulky jsou moc drahé, výfukové plyny jsou také na nic. Co plynové komory? V ideálním případě "bychom se dostali na 60 000 Židů denně". Setkání, kterému předsedal Heydrich pár měsíců před tím, než si na něj počkali Gabčík s Kubišem. Z patnácti vysokých potentátů, kteří na konci téhle schůzky projevili souhlas se závěrem "efektivního řešení židovské otázky" se tři dožili v klidu vysokého věku. Někteří byli zproštěni viny. Jediný kdo trochu na konferenci prudil, byl státní tajemník F. W. Kritzinger. Heydrich ho musel párkrát okřiknout. Ten v Norimberku potom jako jediný řekl, že se stydí za hrůzy páchané v třetí říši. Osvobodili ho. Na zpracování knihy trochu vadí nepřehlednost. I když je na konci vysvětleno, kdo byl kdo, při diskusi je těžké se zorientovat, kdo zrovna hovoří. Text tak splývá do jednoho celku podbarveného dobovými kulisami. Škoda. I tak ale zajímavý počin vysvětlující startovní bod pozdější nesmírné hrůzy plynových komor v koncentračních táborech.

Ryzi zrůdnost a mrazivý hnus - když se z lidí stanou jen čárky v tabulkách, čísla, která je třeba odečíst, když se fanatická nelidskost maskuje ušlechtilou cestou k lepší budoucnosti, ale přitom jí pořád jde hlavně o plná břicha a plné kasy. Fascinuje mě a zároveň děsí ta úřednická podoba zla, kdy se nad čistým ubrusem a talíři s jídlem rozhoduje o milionech životů, respektive o milionech smrtí. A stoprocentně souhlasím s myšlenkou předmluvy - hrůza holokaustu je spíše tady, v pohledu na jeho opravdu krásně nakreslené strůjce, než v pohledu na jeho oběti. Tohle je mnohem děsivější.