Docela mě tento komiks bavil. Ale pořád je to jen lepší průměr.

Po přečtení musím konstatovat, že moje obavy se nenaplnily. Příběh má hlavu a patu, zápletka je originální, hlavní padouch je potrestán. Co mi trošku vadilo? Nenašel jsem vodítka, která by během vyprávění ukazovala kdo je hlavní padouch, notabene, že nějaký padouch vůbec existuje. Rozložení panelů nijak nepřekvapí, celostránek málo (koráb je parádní). Občasný skok v ději mezi panely mě donutil zkontrolovat, zda jsem nepřeskočil o list dopředu, nebo zda nenásleduje uvození další kapitoly. Čím víc jsem se blížil k závěru, tím větší jsem měl radost, že tato kniha vznikla a tak nějak mi přestalo úplně vadit, že tím autor oddálil závěr 130-ky. Proč? Postavy jsou obstojně vykreslené, chování až na vyjímky logické a jejich motivace vesměs také. A to, zdá se mi, není v takovém rozsahu úplně málo. Zvláště v případě, že kreslíř je zároveň scénáristou. (spojení Nikkarina s vyjímečně schopným scénáristou by mělo jistě velmi zajímavé výsledky). V části, kde postavy putují dalekými tajemnými kraji jsem vysloveně litoval, že se krom putování nic neděje, protože tyto panely patří k tomu nejlepšímu z celé knihy (graficky). Kresba pokračuje ve stylu Huberta a Huga, barevná paleta je windosově pastelová. Někdo může namítat, že většina ženských postav v díle "je nějakým způsobem romantizovaná" a že hlavní ženská hrdinka by nemusela mít bikini-brnění. Co na to říct? Snad jen to, že v době, kdy budou vycházet pouze naprosto politicky a gendrově korektní a vyvážená díla, může někdo namítat, že tato díla jsou sice politicky a gendrově korektní, ale např. ideově jsou to díla naprosto nepřípustná a proto pro mládež nevhodná. Inu, to posoudí až historici. My ostatní se můžeme zatím nechat bavit autorovou fantazií a dumat nad tím, jakou může mít chuť kobliha ochucená vesmírným prachem.