Sice zajímavý příběh, ale tempo vyprávění na můj vkus bylo táhlé, pomalé, místy i poetické. Eugenii jsem někdy obdivovala a někdy mi vadila svým postojem, zejména k dětem. Přišlo mi, že k nim nemá žádný vztah, protože to byly děti Emanuela, kterého nemilovala, i když on ji asi velmi. Poté mi vadilo, že se zamilovala do "amerického generála Johna" a když sešel z očí jí byl tak trochu ukraden. Knihu jsem vyslechla audio a díky Jitce Ježkové to byl hezký zážitek.

Kniha a její hrdinové jakoby pro mne byli stále zahaleni jemným závojem a na povrch vystupovala pouze melancholie a kus hořko-sladké historie. I přes počáteční nesympatii k hlavní hrdince a jejímu okolí jsem se začetla velmi rychle a postupem času, stránku za stránkou, si autorka i hrdinové získali mé srdce. Hvězdičku ubírám za pro mne nesrozumitelný závěr. Nebýt závěrečného doslovu, vůbec bych nevěděla za koho se vlastně paní Eugénie provdala. Proč padla tato volba, mi uniklo úplně. Každopádně díky vnitřní síle hlavní hrdinky se mi kniha líbila více než Podbrdské ženy.