Vždy velmi kvituju, když se někdo snaží (dětem) historii přiblížit populární formou, na druhou stranu je to dost nebezpečná hra, která může sklouznout až k dezinformacím. Tím teď neříkám, že je to zrovna tento případ, i když… • Nazývat válku o Těšínsko drobnou šarvátkou je přinejmenším diskutabilní. • Sdělení, že Východní Němci to v prvních desetiletích po válce měli nesmírně těžké, ale mohli si za to sami, mi připomíná povrchní argumentaci některých zájmových skupin… Na žurnalisticko-historickou práci tady dále nacházím příliš mnoho hodnotících adjektiv, až se zamýšlím nad tím, jakou původní představu o textu autor měl a jak k němu přistupoval… Jako tradičně je odfláklá redakce, namátkou: • “Začaly po rozhodnutí polské vlády plošně zdražit základní potraviny.” • “Poslední řady byly demonstrantů ještě půl kilometru daleko u Jiráskova mostu.” A nakonec nevím, jestli by mladší čtenáře neodradila forma, která mi nejvíc ze všeho připomíná učebnici. Komiks tvoří jen závěrečnou třetinu knihy (přibližně) a opakuje se v něm všechno, co bylo důkladně probráno v předchozích kapitolách. Autoři se několikrát hájili tím, že problematika listopadových událostí je složitější, a proto jí bylo nutné věnovat celistvý text… Komiks je pak ale tím pádem nadbytečný a působí jen jako reklamní tahák.

Ačkoliv zdánlivě strukturovaná, velkou část knihy mi přišlo, že se stejné informace v jiném znění opakují. Na knihu pro mládež mi přišla (stejně jako další knihy od Zdeňka Ležáka) plná jmen na úkor zajímavějších věcí (např. důraz na jména nejvyšších představitelů zemí Východního bloku versus kratičká zmínka o "vlně demonstrací, jež jsou dnes známe jako Zpívající revoluce", aniž by bylo vysvětleno, o co se jedná) Zkrátka mi styl psané části vůbec nesedl a jeho určení pro mládež si už vůbec nedovedu vysvětlit. Komiks, který mi u Kroniky nacismu i Ve jménu Husa výrazně zlepšil dojem, mne tentokráte bohužel také nenadchl :(