Návštěva jednoho z megalitických kruhů v Portugalsku, starého přes 7000 let, se stává východiskem neobvyklé expedice do "prehistorické utopie", jež by nám dnes mohla posloužit jako základ pro vytváření humánní kultury. Prostřednictvím dlouhého řetězení "náhod" a řízení osudu, náznaků, snů a vnuknutí vzniká téměř nepřetržitý a fascinující obraz rozvinuté archaické kultury, která panovala v mnoha částech světa přinejmenším 2000 let a byla zničena teprve kolem r. 5000 př. Kr. Autorka se noří do dlouho zapomenuté skutečnosti. Prožívá příběh Manua a Meret, muže a ženy, kteří žijí v archaické kmenové společnosti, kde mají muži, ženy, staří lidé, učenci, kněžky i děti své jednoznačné místo. Centrem náboženského kmenového uspořádání je vědomý vztah k tělesné lásce a rovněž vědomý vztah ke smrti. Sabine Lichtenfelsové se postupně podaří pronikat stále hlouběji ke skrytým poselstvím. V transu, ve snu a v meditaci získává v jasných slovech a obrazech zkušenost prvotního snu o stvoření i o konkrétním životě vysoce rozvinutého pravěkého společenství. Sabine Lichtenfelsová ve své pravdivé pohádce popisuje zlatý věk lidstva, o němž vyprávějí staré mýty, a také ukazuje, jak se nám může podařit rozbít vnitřní řetěz strachu a násilí a dospět ke kultuře partnerství, erotiky a lidství. Neboť člověk ještě doposud nedozrál v člověka...