První přečtená kniha v roce 2021. Tato kniha je volným pokračováním knihy MENGELEHO ZOO. Kniha má 5 kapitol, je psána retrospektivně, jedná se o ekologický thriller. Upřímně řečeno mě trochu vyděsilo hodnocení této knihy na Databázi knih, ale nicméně mě to neodradilo od četby a udělal jsem dobře, že jsem si knihu přečetl. Čtenáři v předcházejících komentářích píšou, že knihu nedočetli, že to bylo na ně příliš. Je pravda, že v některých pasážích se objevují filosofické otázky, které jsem také všechny určitě nepochopil, ale knihu bych kvůli tomu určitě nezatratil, a rozhodně bych ji dal šanci. V knize se také vyskytuje politika, kritika Evropské unie (Norsko není členem EU) a podobně, takže tyto prvky mohou některým čtenářům vadit. Také nemám rád politiku v knihách, ale v tomto románu je to podle mého názoru nezbytné pro dokreslení celkové situace. Z některých popisů erotických scén včetně určitých výrazů jsem také nebyl nadšený. Určitě by se této knize dala vytknout řada věcí, ale když nad těmito částmi přimhouřím oči, tak to byl pro mě určitě zajímavý příběh, na který si čtenář, pokud se rozhodne tuto knihu číst, musí udělat více času a nikam nespěchat. Závěr knihy byl napínavý, nedokončený. Určitě si budu chtít přečíst 3. díl z této série až vyjde v ČR. Knihu hodnotím na 90 %. Hlavní postavou je JENS ODER FLIRUM, který se setkává s MINEM, se kterým jsme se seznámili v prvním dílu. Musím upřímně říci, že jsem fandil hlavním hrdinům, protože bojovali za dobrou věc – za záchranu deštných pralesů, schvaloval jsem všechny postupy, které si naplánovali, ačkoliv bych asi neměl, ale já jim prostě držel pěsti, aby se jim všechno podařilo. Velké nadnárodní společnosti si brousí zuby na deštné pralesy, protože moc dobře vědí, že by vydělali velký balík peněz. Nehledí na to, že by zničili ekosystém, zničili by rostliny, které třeba jinde na světě nerostou a které mohou v konečném důsledku pomoci člověku například v boji proti rakovině nebo dalším nemocem, ale musí být důkladně prozkoumány a otestovány. Nehledí na to, že vezmou domov domorodcům (Indiánům), kteří tam žijí po celé věky. Ženou se jenom za ziskem. V otázkách ekologie zachovávám střízlivý úsudek, protože si myslím, že všechno by mělo být vyvážené, nic by se nemělo přehánět, ale z druhé strany ani podceňovat. V případě deštných pralesů si však myslím, že by měly být zachovány a stromy by se neměly kácet. Tím si lidé podkopávají půdu pod nohami a mohlo by to mít katastrofální důsledky pro celou Zemi, pokud bychom dopustili, aby se deštné pralesy vyplenily. Nejvíce se mi líbily části z džungle. Dočetl jsem se o různých zvycích a rituálech tamních obyvatel, líbilo se mi sbírání vzorků různých rostlin a odesílání do laboratoře, líbil se mi zápal pro dobrou věc u našich hrdinů. Život v džungli musí být zajímavý, ale také náročný. Určitě bych měl strach hlavně z hadů. V džungli se určitě nachází nespočet jedovatých hadů!! Pokud bych se čistě teoreticky rozhodl někdy navštívit deštné pralesy, musel by mě určitě doprovázet nějaký domorodec, abych se nezatoulal a v případě jakýchkoliv nesnází by mi mohl pomoci. :) Čtenáři, kteří četli knihu MENGELEHO ZOO a líbila se jim tato kniha, tak jsem přesvědčen o tom, že se jim bude líbit také kniha STROM NEBESKÉHO KVĚTU. Z mého pohledu jsou knihy na stejné úrovni, možná Strom nebeského květu ještě o kousek předčí knihu Mengeleho zoo, ale je to samozřejmě otázka názoru. Některým čtenářům můžou některé popisy připomínat sci-fi, ale mě to vůbec nevadilo, právě naopak to bylo pro mě zajímavé. Přimlouvám se za to, abyste dali této knize šanci, a pokud pocítíte, že to není čtení pro vás, že je toho na vás příliš, jednoduše řečeno vás kniha nebude bavit, tak můžete knihu kdykoliv odložit. Každopádně kniha si zaslouží, abyste ji dali šanci. :) Kniha má pěkný přebal.

Možná jsou tři hvězdičky málo na tak květnatý román, ale nemůžu jinak. A třeba svědčí o mé nízké duchovní kapacitě a jiný bude z knihy nadšen. Já mám moc ráda magický realismus, nadsázku. Tady je toho na mě jaksi moc. Začátek chápu. Na světě je mela všude, kam se podíváš a náš hrdina hnije (doslova) ve vězení. Nepovedla se totiž akce s truhlami a on jediný vyvázl. Bombardování umožní setkání s jiným vězněm, který je natolik geniální, že se o něj perou mocnosti celého světa. Snažila jsem se vší silou pochopit jejich akademické hovory, dalo mi to opravdu práci a obdivovala jsem jejich závěry. Potom se to vrátilo k pobytu v amazonské džungli. Ano, rozumím tomu záměru - zachránit to, co se ještě pro nás zachránit dá. Zabránit bezohlednému ničení přírody i lidí. Jenomže jsem v polovině knihy padla vysílením i já a knížku zavřela. Přiznávám bez mučení, že jsem to holt nedala. Mengeleho Zoo jsem přečetla celé a už to se mi zdálo trošku podivné - a ejhle, ona to vlastně byla vize budoucnosti. Tuto knížku jsem nedokázala strávit celou a na třetí díl neseberu odvahu. Je mi líto, je to skutečně poctivě napsaná knížka, lyrická próza a bohaté znalosti autora. Jenže....