"Žiadny človek sa nepozerá na svet nedotknutými očami. Vidí ho prostredníctvom určitého súboru zvykov, inštitúcií a spôsobov myslenia." R. Benedictová Ako sa tiež spomína v knihe, kritika Ruska je oprávnená, ak sme ochotní pripustiť kritiku ostatných veľmocí, prenesieme sa cez more predsudkov a tragických skúseností v mene pragmatizmu a najvyššieho cieľa, ktorým je mier (inými slovami vlastné prežitie)... to autorka dodržuje resp. sa o to snaží a preto sa dozvieme aj, ako za pouhých 70 rokov Američania odkrágľovali Indiánov, kúpili si Floridu od Španielov, Nové Francúzsko, anektovali Texas, bojovali s Mexičanmi, pripojili si juhozápad dnešného USA, zakúpili ďalšie územia od Mexika a Británie... tak toto by zaskočilo aj Napoleona s Alexandrom Macedónskym:D Vysvetľuje sa tu, čo je to impérium, imperializmus, matchpolitika, realpolitika, aký význam má geopolitika a zemepis... "Mäkká sila" akejkoľvek veľmoci môže vysvetliť, prečo sa Rusku neodpúšťa to, čo veľmociam ako Británia, ktorá ovládla globálne omnoho viac území, či ambiciózne USA, Nemecko... Jedná sa o akúsi príťažlivosť krajiny, jej domácich modelov, kultúry a ponúka prosperitu, technologické výdobytky... Hoci sa anglické lode stavali zo surovín dovezených z Ruska, samotné Rusko je hospodársky slabé a pokúšalo sa ako ZSSR čerpať moc z ideologických zdrojov, ako britské impérium stálo na hospodárskej moci... Za poslednú dekádu môjho úbohého života si uvedomujem, že jedinou "ríšou zla" je tu Británia, čo mi vlastne táto kniha potvrdila. To, čo sa Britom podarilo, nemá obdobu a ako USA nemajú konkurenta na západnej pologuli, Briti nemajú konkurenta v získavaní moci na tejto planéte, dosiahli trebárs aj to, že sa radi učíme povinnú angličtinu. Dramaticky to neberiem a nemám potrebu kade-tade šíriť negatívny pohľad na nich, je to len suché konštatovanie a napokon je súčasnosť, bolo by na nič platné, keby nastala situácia, že by sa zmazal soft power, ktorou tento elegantný ostrov oplýva, a všetkým by sa otvorili oči. To by asi nastala hotová anarchia, katastrofa rovná takej tej jadrovej:D Vďaka tejto knihe som si tiež uvedomila, že sa cez more predsudkov dá preplávať, hoci to nie je pohodlná loď, "iba" plť, ktorá neponúka Hollywood, výhľad z newyorského vrtuľníka, priemyselnú revolúciu, austenovskú kultúrnu prestíž, kauflandské zboží... vlastne som si to všimla už dávno, mnohí ľudia z Pakistanu, Iránu a podobných kultúr žijúcich v blízkosti Ruska, ba naopak Američania, do značnej mieri obdivujú "ruskú klasiku", áno, ruských spisovateľov, ktorí ako jediní si dovolili ukázať obraz Ruska, pretože rozprávať sa o systéme, politike bolo po celé stáročia v Rusku zakázané, a možno aj preto je ruská literatúra taká mocná a prestížna, že by sa mohla pokojne považovať za súčasť "mäkkej sily" Ruska a byť dobrou cestou k poznaniu tejto obrovskej krajiny. Môžete však začať aj touto knihou:) "Rusko zlyhalo v tom, že nedosiahlo tak ako my všetci útek pred vlastnými dejinami, t. j. zostalo perifériou svetového systému... Prijali sme unilaterálnu rétoriku a politiku USA ako záruku svojej bezpečnosti... Zvolili sme si členstvo pod vedením USA s ich globálnymi ambíciami... Spor s Ruskom nie je sporom o demokracii, ale sporom o usporiadaní bezpečnostných a zahraničných vzťahov..."

Tuto knihu jsem si vybrala nejen kvůli ČV, ale hlavně, abych se utvrdila v tom, že Rusko a vladnoucí Putin není to, co se nám snaží politici, den co den prostřednictvím novinářů vtloukávat do hlav. Knihu jsem četla velmi pozorně a musím napsat a smekám klobouk před autorkou, jelikož je napsána velmi objektivně a hlavně pravdivě. Co dějiny dějinami jsou, vždy to byla Anglie, Německo a dobyvačná USA. "Hoď kamenem, kdož jsi bez viny", toto nemůže říct ani jedna ze zemí, co existuje na naší krásné planetě. Každá země si prošla svými dějinami, svými křivdami a utrpeními na vlastních lidech. Takže proč se neustále poukazuje jen a jen na Rusko? Tato kniha mě utvrdila v tom, co už za ta "krátká" léta co jsem na tomto světě, že v dějinách až do dnešní doby, největší zlo pochází z mocnářské Anglie (povinnost angličtiny na celém světě), z Německa a hlavně novodobá mocichtivá USA. Dvě světové války, které vzešly z Německa, díky Rusku skončily i Napoleona porazilo Rusko. Kolonizace území Francií, Anglií, zabírání území Indiánu a kolonizace USA.............že nikomu nevadí a vůbec se o tom nemluví. Dnes je mi, víc jak, jasné, že to co se dělo v devadesátých letech v Evropě dvacátého století, bylo velmi dobře připravené, aby se tak dělo na popud mocností Západu. A pod opojným a zaslepeným slovem, které znělo ze všech zemí "svoboda", se celá Evropa otočila směrem na Západ, že ten nás spasí, otevřít je kapitálu, lidem, zboží a myšlenkám. Evropa se postupně ( a velmi nešťastně ) stala jinými slovy pro Evropskou unií. Garantem takového uspořádání měly být Spojené státy americké jako hlavní vítěz studené války, jelikož nabyly dojmu, že jsou zahraničněpoliticky a vojensky na zenitu své moci. A skutečně na čas opravdu byly. Postavení jediné a skutečné supervelmoci se však Američanům nepodařilo proměnit ve fungující mezinárodní pořádek. Rozpuštění Varšavské smlouvy se sice Evropské unií tleskalo, ale kolem budoucnosti a smyslu NATO byli ticho !! EU zůstala a zůstane bezpečnostně závislá na USA a na jejich "tvrdé síle" a sama EU si při tom hýčkala tu svou. Ambiciózní tvrzení, že EU bude silný globální hráč, zůstala jen u slov, jelikož vojenský závislý na USA nemůže zajistit svou vlastní bezpečnost v Evropě. Proto i nadále prosazuje stejné zásady jako USA. Ruku na srdce, když se někdo odlišuje a nechce se podvolit a ještě k tomu, jakou zemí je Rusko, země, která má zeměpisně největší rozlohu, nerostné bohatství, svou vlastní víru pravoslaví a hlavně se vojensky zmohla...........tak je jasné, že je potřeba se do něj navážet. Je to jako mezi lidmi, když se jen nepatrně odlišuješ je to signál, potřeba se vměšovat, do té doby než se začne bránit. A to Rusko začalo dělat. Rusko neustále chce vědět, proč se neustále posiluje a rozšiřuje vojenské posilování NATO na východní hranici Ruska, když studená válka skončila. Dodnes nedostala odpověď. Když si představím mapu zemí Evropy a samotného Ruska..........tak snad každému musí být jasné, že "okupujícím agresorem" není Rusko, ale NATO. Ale na to bychom dostali jasnou odpověď médií, že takové vměšování a narušování suverenity omlouvá hodnotovými názory o lidských právech a nebo hesly pomoc při změně režimu a demokratizaci a hlavně za to od nás všech, nic nechtějí a dělají to z dobroty srdce k Evropě. Ne nadarmo se před rokem 2004 mluvilo o střední a východní Evropě jako o "trójském koni" zájmu USA v Evropské unií. A ne nadarmo se v Rusku obávali, že integrace těchto zemí povede k posílení rusofobie v rámci evropské politiky. Ať dělá Rusko co chce a jak chce, bude stále v očích špatné. Spor s Ruskem není sporem o demokracií, jak se nám snaží vtloukat. Spor s Ruskem je sporem o uspořádání bezpečnostních a zahraničních vztahů, a ne pouze v Evropě. Evropské unií nastává čas si konečně uvědomit novou realitu a přizpůsobit se jí. Evropské unií ( i jejím obyvatelům) by prospělo, aby si uvědomili smysl bezpečnosti, pochopili určitou míru tolerance, přistoupit na kompromisy, postupovali diplomaticky a hlavně se vzájemně respektovali. Kolektivní bezpečnost, která počítá s Ruskem jako s její nedílnou součástí, je pro budoucnost mírového soužití v Evropě nezbytná. Ostatně, mír spolu s Ruskem je mnohem lepší představa než strach z války a "okupaci" NATA z USA. A věřme, že nedojde na tyto slova: Bismarck ( Stále platí ) V roce 1848 prohlásil jeden z největších světových stratégů své doby německý kancléř Bismarck. Cituji: "Pokud bude chtít někdo porazit Rusko, musí nejdříve od něho odtrhnout Ukrajinu a dále proti němu poštvat ostatní slovanské národy, protože pouze Slovani jsou rasa, která je schopna zničit sama sebe. S jejich pomocí bude možné Rusko porazit. Po jeho porážce zůstanou tyto slovanské národy bez ochrany a bude jednoduché je zlikvidovat". Konec citace. Věřme, že tato slova nedojdou k naplnění. Jsou velmi pro dnešní dny aktuální. Knihu velmi DOPORUČUJI k pozornému přečtení, hlavně mladší generaci, která slepě naslouchá politikům a novinářům.