Max Kašparů, lékař duše i těla, jako řeckokatolický kněz a psychiatr rozumí lidské duši a snaží se poučit a pomoci i řadou svých knih, psaných srozumitelným způsobem. Vede čtenáře k tomu, aby vytvářely krásné vztahy s Bohem, v rodině i ve společnosti. Svými odpovědmi, na dotazy M. Lžičiara učí, jak se snažit svůj život prožít co nejhodnotněji.

Při četbě této knihy jsem dospěla k závěru, že člověk nemusí být věřící křesťan, aby vyznával křesťanské hodnoty. Většina názorů psychiatra a kněze Maxe Kašparů ( na rodinu, vztahy, životní hodnoty či současnou společnost) mi byla velmi blízká a vyjadřovala to, nad čím se člověk denně zamýšlí při četbě novin, sledování médií, setkávání se s lidmi… Takže je milé, že jeden „nepřizpůsobivý občan“ (jak sám sebe nazývá) umí tohle nejen jasně zformulovat, ale dokáže také stát pevně za svými názory a postoji. A i když se některé věci v knize opakují,není vůbec špatné si je připomenout. Některé myšlenky: „…všechno, co děláme poctivě přináší radost.“ „Společenské klima je ovšem uměle programované pro obdiv abnormalit.“ „Nezuří zde boj mezi Východem a Západem ani Severem a Jihem, ale mezi stále se zvětšujícím počtem deprivantů a zbytkem slušné společnosti.“ „Co dítě slyší od rodičů to ho informuje. Co dítě u rodičů vidí to ho formuje.“ „Pokora je výsadou moudrých.“ „Žijeme v diktatuře lidských práv bez odpovědnosti a povinnosti.“ „Hodnoty, pokud přežívají, jsou zesměšňovány spolu s těmi, kdo se k nim hlásí.“ A mnoho dalších…. A také pěkné fotografie Štěpána a Petra Václavka.