S obrovskou silou prožitého strachu a bolesti se Rana Awdish vrací do svého života a práce lékařky. Hledá důvody zraňování pacientů a nedostatečnosti vlastní i cizí léčby. Nachází je uvnitř duše lékařů. Medicína je plná zranění, které pacienti i lékaři sami nechápou. Rana přednáší a léčí nemoce medicíny. Kniha je psána v cyklech a je dobré ji číst dokola. (jsem lékař)

Co všechno může člověk přežít? Neuvěřitelné. Je pravda, že několikrát měla autorka štěstí, že jako lékařka měla šanci korigovat špatná rozhodnutí svých kolegů. A i když ne vždy se jí to povedlo, v těch klíčových okamžicích ano. Běžný pacient by asi dopadl mnohem hůř. Tato zkušenost jí dala impuls a náhled, nutné k tomu, identifikovat systémové chyby ve vzdělávání lékařů a celém zdravotním systému. Navíc má sílu alespoň po drobných krůčcích ve svém okolí tyto nedostatky mírnit. I když pochází z amerického prostředí, je vysoce pravděpodobné, že stejné chyby jsou v samotné podstatě současné západní medicíny, takže se asi týkají i naší reality. Nakolik je ochotná a schopná tyto reflexe přijmout je otázka. Nejspíš to vždy je o konkrétním lékaři. Celkově je kniha napsána poutavě, jen místy působí matoucím dojmem, když autorka poruší přísnou chronologii a přeskočí pár let (dopředu i dozadu) a začne se věnovat nějaké odbočce.