Já tedy nejsem žádný znalec westernů a ty, které jsem četl, bych dokázal spočítat na prstech obou rukou. Přesto mě vyprávění Meriwethera Buchanana okouzlilo stylovou atmosférou Divokého západu natolik, že jsem měl častokrát pocit, jako bych se vrátil do rodného kraje. Po vizuální a technické stránce je Krev Donouhů bezesporu dokonalá kniha. Obsahu ovšem malinko zazlívám neúměrnou dávku popisů oproti aktivnímu ději. Těch čtyři sta třicet stran sice obsahuje hned dva dějové oblouky, ale vlastně ani jeden nepromění svoje možnosti. Navíc druhá půlka románu působí vysloveně nadbytečně a pouze oddaluje nepostradatelné střelecké finále. Ne, že bych si hnaní dobytka napříč nepřátelským územím neužil, ale fakt je, že spád hlavní linie to vskutku neumocňuje. Jenže ono se těžko něco vyčítá titulu, který jste vlastně četli pro potěchu klukovské duše. Tohle není žádná hardcorová krvejízda, ale krásně napsané dobrodružství koltů & magie, jež s úctou využívá prostředky obou žánrů. A dělá to hezky.

Pevná vazba knihy, která ve Strakách není úplně standardem, ale i úvodník v podobě vyprávění pana Pobudy, ve mně vyvolalo pocit, že Krev Donouhů je splněným snem mnohých, kteří v devadesátých letech (a mnohdy i dříve) pročítali sešity, ale i knihy starých dobrých westernovek, které se tu v časopisovém formátu vydávaly a vytvářely tak pro některé období radosti plné dobrodružných příběhů, ale i chlapské férovosti. Dokonce i samotný spisovatel z této doby vychází a musím říct, že jeho pseudonym je dobrý jazykový oříšek. A pravda, že to nekončí jen jeho pseudonymem, ale kolikrát i samotnými jmény postav, které se v příběhu objeví. V kostce se tak jedná o opravdu to, co si dovedete pod popiskem knížky představit. Western s fantasy nádechem, ve kterém ale jednoznačně převládá ten western a o fantasy, jako kdyby se to místy spíše otíralo. A to jak zbraněmi, akcí, ale občas i popisem okolí, ve kterém se příběh odehrává. Chvíli jsem přemýšlel, kam příběh situovat, přičemž Amerika je jasná volba. Pak ale autor přišel s něčím, co totálně rozstřelilo mojí představu o klasickém Divokém západu. Příběh čtivý rozhodně byl, ale měl jsem často problém s přílišným popisem prostředí. Stejně tak jsem se ztrácel i v samotných postavách a především jejich jménech, které jsem kolikrát měl problém byť jen vyslovit. Příběh je to ale jednoznačně zajímavý a i když jde o klasický western z nejklasičtějších, je ozvláštněn právě těmi fantasy prvky. Po přečtení jsem pak přemýšlel, jak výslednou knihu hodnotit a rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Jelikož ale k podobným příběhům nemám úplně vztah a tento kousek byl pro mě prvním westernovým zážitkem, plus podrobný popis a zmatenost v postavách, mě nakonec přesvědčilo jít právě ke třem hvězdám. Druhá podobná kniha ale zřejmě neexistuje.