„Povinností kněze je říkat pravdu, trpět pro pravdu, a je-li to nutné, položit život za pravdu.“ Tuto knihu jsem dostala, ale vůbec se mi do ní nechtělo, neboť dost nerada čtu o zvěrstvech komunistického režimu, byť o nich nepochybuju ani v nejmenším. A byla jsem velmi překvapená, co to je za skvost. Tak jenom pár mých postřehů: 1. Otec Jerzy je jednoznačně pozoruhodná osobnost, i přes svůj mladý věk se nebál ohlašovat pravdu a stát za ní, i když ho to stálo život. Velmi mě oslovovalo i to, jak věrně bojoval za dělníky v továrně, a nechtěl je opustit, i když k tomu měl příležitost a nejspíš už v té době věděl, že pokud bude pokračovat, dopadne to špatně. A jeho smrt přispěla k tomu, že se situace v Polsku výrazně pohnula. Zvěrstva komunistického režimu se v této knize opět ukazují v celé své „kráse“. Nikdy nepochopím, jak tato strana může být ještě v této době legální součástí parlamentu. 2. Poměrně hodně má zároveň ale fascinovala postava autora knihy. Bernard Brien, který do knihy vnáší něco málo i ze svého životního příběhu, i když ne tak, aby zastínil příběh Jerzyho, pocítil povolání ke kněžství po rozpadu svých dvou manželství a na kněze byl vysvěcen, když mu bylo 65 let. A přesto se přes něj stal zázrak, který přispěl k tomu, že byl zahájen proces Jerzyho svatořečení. Což je jasný důkaz, že pro Boha ani věk není překážka. 3. Kniha obsahuje mnoho skvostných myšlenek. Některé z nich si sem musím vypsat, protože prostě stojí za to si je zapamatovat. „To je známá věc. Člověk, který žije z Ježíše, je přitažlivý.“ „Kněz může svou smrtí a pohřbem dosáhnout víc než svým kázáním.“ „Krev mučedníků je jako semeno. Dává život, oplodňuje svědomí, odhaluje pravdu.“ „Zázrak je návrh, pozvání ke změně osobních zvyků. Má smysl jen tehdy, pokud způsobí obrácení, proměnu toho, kdo je jeho svědkem.“ „Bůh nám posílá znamení své lásky, své spásy neustále. Zázraky jsou na každém kroku naší cesty věřícího. Pouze starost o to, abychom nějaké viděli, a slepota a nedostatek víry nám brání je rozpoznat.“ „Štěstí nespočívá ve stoupání po společenském žebříčku, ale v sestupování. Sám Ježíš šel po této cestě k malosti, když se stal služebníkem a myl učedníkům nohy.“ „Nevyschl však pramen zázraků, vyschla naše víra. Protože hledáme výjimečné zázraky, nevidíme kolem sebe ty nesčetné drobné známky milující přítomnosti našeho Pána.“ „Boj proti pravdě trvá už celé věky. Přitom pravda je nesmrtelná, zatímco každá lež končí rychlou smrtí.“ „Není třeba, aby těch, kdo mluví pravdu, bylo mnoho. Kristus si k hlásání pravdy vybral jen hrstku lidí. Lež má velkou spotřebu slov, je upovídaná a úplatná, mění se jako zboží na krámě: musí vypadat jako čerstvé zboží a mít mnoho přívrženců, kteří se ji učí nazpaměť podle daného programu – na dnešek, na zítřek, na měsíc. Pak znovu nastane kvapné školení v jiné lži.“ „Jenom ten, komu se nepodařilo zvítězit srdcem a rozumem, snaží se získat převahu násilím. Každý projev násilí je projevem morální ubohosti. Ty nejúžasnější zápasy v dějinách, které přinesly trvalé plody, se odehrály díky lidské mysli; jen ty nejubožejší, jejichž ovoce netrvá dlouho, se odehrávají násilím. Idea, která se udržuje při životě násilím, je lživá a zvrácená. Každá životaschopná myšlenka si však získává lidi sama od sebe, spontánně za ní jdou milióny.“

Při čtení této knížky mně vytanula na mysli písnička Modlitba od sourozenců Ulrychových. Polsko tehdy vlastně bylo v tiché občanské válce a Popieluszko do ní vstoupil jako prorok odpuštění a pacifismu. A protože "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč," tak odplata od režimu byla jasná.