Výběr tatranských pohlednic z doby socialistické. Můj první prchavý pocit byl - hvězdy musí dolů, vždyť je to rozmazané, divné barvy, občas kýčovité (ta červená škodovka před Popradským plesem!), samé zotavovny ROH, samé budování... A ty názvy hotelů - Úderník, Fučík, Volga, Družba, Hutník... No jo, ale ono to tak opravdu bylo, ať se nám to líbí nebo ne! Jsou to skutečně pohlednice z té doby, zahrnuje to i dobu mého dětství a mládí, kdy jsem do Vysokých Tater hodně jezdila, takže pro mě i silně nostalgické. Hory tu ustupují do pozadí, nejdřív mě to trochu mrzelo, vždyť byly i pohlednice jen s horami, ale pak mi došlo, hory zůstávají stejné, ty se nemění, to už by nebylo socialistické retro... Snad mohlo být víc černobílých pohlednic, ty pamatuju z raného dětství a zdály se mi lepší než ty barevné. Chybělo mi i víc pohlednic chat, ale ano, o tatranských chatách vydal autor samostatnou publikaci. Potěšila pohlednice s obrázkem matliarského koupaliště, dávno a dávno zrušeného, kde jsem se jako dítě v ledové tatranské vodě koupala; jeho rozpadající se zbytky hustě zarostlé vegetací jsem před šesti lety po dlouhém hledání v Tatranských Matliarech opravdu objevila a připadala jsem si tehdy skoro jako Schliemann po nálezu Tróje... Kdo není pamětník, tak tomu asi stačí knihu prolistovat, já pamětník jsem, a tak ač knihy už moc nekupuju, tuhle do své knihovny zařazuji.