Souhlasím s kolegou čtenářem, že Ďábelský dar je jedna z nejlepších povídek. Mě se jich líbilo více. Nemůžu říct, že bych se u povídek nudila, to ne, jen když se jedná o soudní procesy, tam mám ráda stručnost a jasnost. Každá byla jiná a proto každý si oblíbí jinou. Například Tajemství skryté v nádobách a objasnění Případu kyselého deště mi vyloudilay úsměv na tváři. Tajmemství Florencie bylo docela akční a z Metamorfózy jsem měla husí kůži. Jak říkám, sto lidí, sto chutí.

Autoři předkládají 17 povídek, v nichž se řeší nějaká záhada. Děj plyne pozvolna, žádná velká akce a pointy takové nijaké. Žádná mi "nevyrazila dech". Stylem a pojetím bych povídky zařadila do devadesátek, současné povídky mají úplně jiný styl. Z námětů zde máme tajemství Fénixe, Stendhalův syndrom, cestu do pravěku, mimozemšťany, moderní ponorku, Bruncvíkův meč i ďáblův dárek. Nejvíc mě asi zaujala vtipná mikropovídka Uzenáč a Ďábelský dar.