"How It Feels To Be Lost - Sleeping With Sirens" Přesně. Tohle je TA kniha! Ať už jsem si myslela, že něco vím, nevím vůbec nic. Protože jsem doposud znala autora jako bravurního vypravěče. Jenže on je prostě dobrej úplně ve všem. Protože ta kresba?! To není nebe v hubě. To je nebe v hlavě. Oční orgie. A že jsem myslela, že bude těžké ty dosavadní překonat? Keci! Tohle už nepřekoná nic. Protože... ...mohlo by se říct, že je toho moc. Kniha je těžká, je toho hodně, ale na druhou stranu tohle si budete šetřit a číst skoro jako beletrii. Protože já jednu stránku četla stejně dlouho jako klasickou knihu. A to tam ani nemusel být text. A tím pádem jsem u kresby. Objektivitu si strčte někam. Protože já jsem skoro celou dobu čtení byla totálka rozjupíkovaná. Zde obvyklé "wau" a "ach" nestačí! Jsou to detaily, které z kresby dělají mistrovské dílo. Mě občas připadalo, že můj mozek tu všechnu nádheru nezvládne zpracovat, a exploduje mi hlava! Podle anotace sice čekáte smutný příběh. Možná až depresivní. Ale smutek a deprese? Nevím, já se celou dobu čtení tak nějak zvláštně usmívala... Přesto mě komiks vsucnul celou a v pohodě a vyflusl mě na malý kousíčky. Čtěte bez publika. Obávám se, že by to nepochopilo. Myslím, že to pochopí jenom ten, kdo četl. Takle moc mě strašně dlouho něco nerozsekalo. Už jenom ty přechody z jedné emoce do druhé. Z vážných do neskutečně vtipných. Z tragédie do dojemnosti. Když přijde na řadu ukázka komiksu v komiksu? Já jsem se začala tak šíleně strašně moc smát! Nešlo to zastavit! (No, možná jsem to nechtěla zastavit!) Každá postava mě postupně dostávala, protože si nikdo na nic nehraje. Prostě jsou. Prostě jsou lidi. A to je jejich síla. Každá postava je jiná. Ovlivněná ostatními a místem, kde vyrůstala. Nebo kde se zasekla. Nebo místem, kde zemře. (Tak se klidně smějte tomuhle emocionálnímu výlevu. Znamená to totiž, že jste Essex County nečetli.) Mám ráda vyprávění, kde jediným prostředem posunu děje není jenom doslovně řešeno, jak to je. Mám ráda, když si čtenář domyslí, protože si pamatuje, co mu autor řekl předtím, tak stačí jenom naznačit. A vyprávění jenom kresbou beze slov? Obojího je tady dost. A co je fakt nejlepší? Že jednotlivé části lze číst zvlášť a dává to smysl. Ano, postavy se vám pod kůži dostanou a vy si užijete jízdu. Jenže číst to celé, hned za sebou, hezky bez přestávky, pokud můžete, dostane vás ta provázanost osudů a jednotlivých lidí. (Třeba to o druzích samoty?!) Ale vybrat bych si nemohla. Každá část je jiná. Dobrá. Jinak dobrá. A myslím, že právě obálka je víc než vystihující. (Ono přece platí tak jako tak, že jako jednotky jsme sice jedineční a unikátní, v celku s ostatními, to dává všechno mnohem větší smysl.) Takže pokud máte dost fantazie a představivosti, je to pro vás. Pokud máte emoce, a nebojíte se je přiznat a použít, je to pro vás. Jasně, nebude to pro každého. Ale my ostatní si užijeme, k&@#a, každou stránku až do posledního písmenka a posledního okna! A že nemusíte hokej? Pche! Já taky ne... :D (Fotka autora úplně na konci knihy je dostatečně vypovídající...)

Príbehy krásne, ich vyjadrenie obrázkami originálne. Neuveriteľné, ako sa nimi dá vystihnúť ľútosť, samota aj ľudskosť... Jednoduchá kresba tieto pocity iba podtrhuje. Osobne dávam prednosť prepracovanejšej, len kvôli tomu mám pocit, že Essex County nie je na 100%.