I já jsem (jako knihovnice) chtěla zjistit, zda by "napínavý fantasy příběh z Čech" měl šanci u našich menších čtenářů. Začátek mě moc nezaujal, poté mě překvapily zajímavé ilustrace samotné autorky (i když ne všechny mi připadaly stejně povedené). S postupujícím dějem jsem se opravdu začetla a nebyla se mnou řeč, dokud jsem knihu neodložila. I když bych, jako známá hnidopiška, určitě našla nějaké mouchy, přesto je nehledám a skláním se před autorčinou schopností napsat zajímavý, lehce pohádkový příběh s historicky doloženými prvky; jak zmínili mnozí přede mnou, kromě zábavy tu najdete i poučení. Jen doufám, že kniha o rozsahu téměř 200 stran malé čtenáře neodradí. Mně osobně se snad nejvíc líbily ty scény, v nichž jednotlivé postavy příběhu - druhák Honzík, jeho sestra Vendula, babička, chytrolína Kačenka i dvanáctiletý Frantík - buď viděly, anebo naopak neviděly Roryho, skřítka měňavce. A moc se mi líbí nápad mischa65: prázdninová výprava do země Keltů! "Tak dobře," rezignovala paní Dlouhá, "dělejte co umíte, já ovšem, jako studovaná historička, nechci mít s takovým przněním dějin nic společného."

Honzík Hrnčíř je malý školák, podzimní prázdniny tráví u prarodičů v Železných horách. Kouzlo nedalekého archeoskanzenu v Nasavrkách poznamená i Honzíkův prázdninový program. Honzíkovi se pomocí kouzelného kotlíku podaří cestovat v čase. Kdyby v příběhu bylo méně mluvící veverky a více z keltské každodennosti, dala by se knížka využít i didakticky. Honzíkově sestře Vendulce jsem se nedivil, že byla zmatena.