Tímto titulem (opět jde o rozšíření staršího titulu Operace listopad 1989) završil Vladimír Čermák svou třídílnou studii o klíčových událostech novodobé české historie (únor 1948 - srpen 1968 - listopad 1989). Na rozdíl od prvních dvou knih se mohl v tomto případě osobně setkat se zainteresovanými osobami a získat pro svou studii pozoruhodný materiál (Vasilu Bilakovi posléze napsal i předmluvu k jeho memoárům Až po mé smrti). Za klíčovou postavu listopadových událostí považuje autor Zdeňka Mlynáře, spolužáka a blízkého přítele Michaila Gorbačova, kterého Mlynář dokonce seznámil s jeho pozdější ženou Raisou a byl jim oběma i na svatbě za svědka. Po roce 1968 odešel Mlynář do zahraničí, sestavil zde pracovní skupinu zkoumající možnosti reformace hospodářství ve východním bloku. Svoje závěry předával Michailu Golrbačovovi, který na jejich základě zahájil perestrojku. Nápadné podobnosti tzv. perestrojky a "socialismu s lidskou tváří" si povšimli v 80. letech i čeští komunisté, jako např. již zmíněný Bilak. Právě Zdeněk Mlynář byl původně vybrán jako hlava polistopadového českého státu, ale nakonec z důvodu nemoci musel rezignovat a byl nahrazen Havlem. Listopadové události proběhly oproti původním plánům dříve, než bylo určeno, protože uvnitř Sovětského svazu vykrystalizovaly v armádě síly, které chtěly sesadit Gorbačova a zastavit perestrojku a rozkladný proces impéria. Centrem plánovaných změn se staly prognostické ústavy, které řídily agenti KGB, u nás to byl Walter Komárek. Ten se sice nikdy k členství v KGB nepřiznal, ale jak jinak by se mohl setkat osobně s Castrem, který k sobě pouštěl kvůli strachu z atentátu pouze prověřené agenty KGB? Hybnou silou převratu se stalo mladé křídlo KSČ, tvořené nespokojenými kariéristy odsunutými od moci starými strukturami. Právě z nich se rekrutovali budoucí "kapitalisté", byli to lidé, kteří měli znalosti, uměli jazyky a měli styky. O jejich reálných schopnostech lze ovšem úspěšně pochybovat. Prvních 30 nejbohatších Čechů bez výjimky tvoří tyto komunistické struktury (v některých případech šlo i o nestraníky, přesto s výbornými kontakty na KSČ a mocenské struktury). Jsou to (dle Havlíčka, Klausova poradce) oligarchové ruského typu, kteří legalizovanou formou loupeže ("privatizace při zhasnutém světle") nabyli majetek a místo podnikání jakožto tvorby hodnot provozují tzv. dobývání renty, tedy žijí ze státních zakázek (předražených, špatně odvedených či nesmyslných, často získaných korupcí). Ve svém myšlení ani podnikání nikdy vlastně neopustili "socialismus". Společnost i nadále ovládají a deformují ve spolupráci se svými stranickými kolegy (ředitel ČT Dvořák - bývalý komunista, předseda Ústavního soudu Rychetský - bývalý komunista, atd.). Dle Čermáka vymyslela Havlovo heslo "Nebudeme jako oni" (myšleno jako komunisti) ruská rozvědka a jeho smyslem bylo jednak zabránit odstavení komunistů od vesla, jednak odsouzení normalizačních komunistů za vlastizradu (po roce 1968 se jednalo de facto o kolaboranty spolupracující se sovětskými okupanty). Podle autorových slov, když se dotázal u těch nejzasvěcenějších, ti kdo jej naplánovali s odstupem času hodnotí listopadový převrat jako úspěšný.