Takže hurá do Plzně! Běto, proč jsi nechtěla jít na pivo už někdy dřív? Protože pokaždé kolem točili akorát smíchovský chcanky. Ačkoliv prvotina pana Karla Doležala, dokazuje v ní, že ví, jak správně příběh zformovat, jak použít napětí a vkládat humor i ironické poznámky. Příběh se vyvíjí postupně, vše v klidu, žádný spěch. Hlavní postavy jsou sympatické, ačkoliv se skoro nejedná o lidi, ale i tak si je zamilujete. Musíte jen přijmou spisovatelův svět, jeho chuť míchat rasy i tvory (nebo spíš rasy tvorů?) a odvahu vytvořit s nimi příběh, který dokáže pobavit a zaujmout. Citát: Nalákáme je tutam a jednoho po druhém zardousíme rostlinstvem. Hlavního hrdinu Alexe, pardon Axela, si oblíbíte. Jenže jen do té doby, než se k němu přidají další dvě hlavní postavy. Tím jsou Běta a Míža. Hlavně Míža mě uhranula. Kdybych jí měl správně vystihnout, řekl bych vám, že Míža je Groot v ženském provedení. Ale to bych asi neměl pravdu. Míža je víc. Ale má taky smysl pro humor, cit a zrození, jako již zmíněný strom. Asi nejvíc jsem se zasmál její scéně s Axelovou džínovou bundou. Po zákroku mu Míža povídá, aby jí občas polil vodou a sem tam si do kapsy strčil tabletu hnojiva...... Malá ochutnávka: Ačkoliv nemáme vyjádření obyvatel domu, kteří nám dosud neotevřeli, jednu z postav na střeše jsme identifikovali jako Axela Lotla, zpěváka a hráče na basovou kytaru rockové skupiny Möbius Cat, která se v posledních týdnech mezi hudebními fanoušky zapsala svým instrumentálním singlem Řvoucí věže. Stromové M je zcela jistě marketingovou akcí kapely. Spekuluje se, že se jedná o upoutávku na dlouhohrající desku, kterou se chystají vydat..... Příběh, respektive kniha je proložena několika kresbami, které ačkoliv se tváří ponuře, krásně doprovázejí příběh, který je psán s humorem a nadsázkou. Kresby má na svědomí Eva Letáková. Pravdou je, že přebal knihy beru jako marketingový tah, protože hlavní kresba se hodně přibližuje tvorbě pana Saudka, ale vnitřní kresby jsou už úplně jiný styl, styl osobitý a povedený. A když už jsme u toho umění, musím si postěžovat na knihu samotnou. Ačkoliv se ke knihám snažím chovat ohleduplně, tato se mi skoro rozpadala v ruce. Listy špatně drží a dva mi dokonce vypadly. Musel jsem je po dočtení příběhu do kostry knihy zase nalepit zpět. Citát: Jo, kvalita a rychlost práce závisí na tom, jak moc se mračíš dělníkům za zády. Pár záporů tady je a tady jsou: Celkem mě nebavil příběh ze z Plzně (to vymyslel určitě ňákej makovec z Práglu). Tato epizoda je nejslabším místem příběhu. Je divná a celkem rychle ukončená. Spisovatel v ní asi taky viděl slepou cestu, proto Plzeň rychle opustil. Jako další bych měl napsat, že i když jsem Doležalův svět příjmul, některé postavy jsou pro mě stále záhadou, nechápu je a nerozumím jejich činům. Příkladem je tak elementál protékající podlahou – tohle jsem si nějak nedokázal představit a přijmout za věrohodné. Příběh to však nekazí a čtenáři na to budou mít svůj názor. Citát: Nikdo nebude srát mrtvou bohyni života, jasný!

Zombie, chiméry a rocknroll. Kdo by mohl pojmenovat knihu zrovna takto? Patrně někdo, kdo si z celé té kultůry dělá jednu velkou srandu, nebo to snad lze myslet vážně? Autor mě dost překvapil se svojí představivostí. Chvílemi jsem si totiž opravdu říkal, kam na ty hlody chodí. Vždyť z námi známé Prahy prošel alternativní dimenzí a vstoupil do světa, kde žijou lidé v souladu se zvířaty, zombie, upíry a bůhví jakou další havětí (zvířata neberu jako havěť, to bych si nedovolil). Přitom hledá momenty a prostředí, ze kterých si lze udělat legraci a to bez bázně a hany aplikuje tak, že se nesíthám smát. Navíc příběh není nic geniálně složitého, abyste se v něm museli ztratit. Takže jediné, co Vás občas může udivovat, je právě ten svět a nebo občasné narážky na současnou popkultůru. To se mi při čtení vlastně občas i stávalo. Chvílemi jsem z té představivosti autora byl trošku mimo. Po chvíli se mi ale samotnou čtivostí textu nadšení zase vrátilo. Zábavná a originální parodie, která si utahuje z čeho může a dělá to sakra dobře. Navíc autor zřejmě má rád muziku a speciálně metal popř. rock, což je patrné z příběhu, a tak je některé odstavce vysloveně radost číst.