Nejde nemilovat ženy... Proto se divím každé ženě, která dá svoje srdce sociopatovy, který k ženě cítí pouze pud. Téma knihy je závažné, diskutabilní je zpracování. Bez literárních ambicí. Možná patřící do skript, protože myšlenky, postoje a uvažování jsou důležité pro pochopení takových žen, jakou bezesporu autorka je. Kniha pramálo líčí skutečný stav věcí, poměry a důvody, proč bylo vše tak a ne jinak. Agresor je temná postava, nepopsaný kus papíru. Žena je myšlenkou a organizátorkou všech vět a odstavců. Nevím... Lituji každou ženu, kterou muž fyzicky i psychicky týrá... Upozorňovat na takové případy je nutné. Jen si nemyslím, že tento pokus je tím pravým...

Neuvěřitelné, jak se někteří chlapi chovají vůči ženám, nebo i mladým holkám. Kateřina k tomu svému předchozímu partnerovi vzhlížela a i přesto, že ji několikrát uhodil, ponižoval, urážel a shazoval, vyhrožoval jí, tak i přesto se ho snažila mít ráda. Nepochopím, proč mu vadilo, když si na sebe vzala trochu líčidel a on jí kvůli tomu zabavil mobil, zahesloval notebook, nebo ji zmlátil. Té holky mi bylo vážně líto. Naštěstí se jí podařilo najít partnera, který jí vážně má rád a z těch slov, která v knize zaznívají z pera Kateřiny, je patrné, že je za tu lásku neskutečně vděčná a že jí stačí ke štěstí málo. Třeba jen koukat na západ slunce, držet se za ruku, nebo probouzet se vedle svého muže. Jediné, za co ubírám hvězdičky, je občas takové chaotické psaní, kdy autorka přeskakuje mezi dobou před současným partnerem a současností. Občas je to zmatečné...